Raný příklad památkové péče, říká o Schwarzenberském paláci editor publikace o renesanční dominantě Prahy
Renesanční Schwarzenberský palác s okrovým sgrafitovým dekorem patří spolu s vedlejším Salmovským palácem k dominantám Hradčanského náměstí v Praze a navzdory svému významu nebyly dosud nikdy předmětem samostatné monografie.
Od roku 2002 patří Národní galerii, která teď vydává první ucelenou publikaci pojednávající o historii a významu tohoto komplexu. Publikace je průkopnická, protože se podařilo získat autorky a autory z různých oborů k tomu, aby se propojila témata z archeologie, archivnictví, dějin architektury a umění i muzeologie, doprovázená přímo pro tento účel pořízenými fotografiemi.
O publikaci mluvila Alena Rokosová s ředitelem Sbírky starého umění Národní galerie Mariusem Winzelerem.
Rozhodující osobností pro vznik a podobu dnešního Schwarzenberského paláce byl Jan IV. Popel z Lobkowicz. V průběhu 16. a 17. století palác několikrát změnil majitele. Roku 1719 přešel dědictvím na rod Schwarzenbergů, kteří roku 1811 koupili sousední Salmovský palác, jež dal krátce předtím postavit pražský arcibiskup Wilhelm Florentin ze Salm-Salmu jako obytný dům pro sloužící a hosty. Jen vzácně využívaný Schwarzenberský palác byl v sedmdesátých letech 19. století restaurován podle plánů architekta Josefa Schulze, který se postaral o rozsáhlou renovaci sgrafitové výzdoby. Oba paláce pak zůstaly v rodinném držení Schwarzenbergů až do konfiskace německými okupanty v roce 1940, respektive do roku 1947, kdy se majitelem stal československý stát. Zatímco Schwarzenberský palác sloužil do roku 2001 jako Vojenské historické muzeum, v Salmovském paláci byly umístěny byty a až do roku 1983 velvyslanectví Švýcarské konfederace.