Ráno potkáte v kavárně Stará škola spíš mladé. Senioři nemají čas, chodí na přednášky, usmívá se baristka

19. duben 2024

Budova bývalé školy na Smíchově, kde sídlí Elpida, působí jako dům snů. V každém patře mohou senioři najít to svoje – zábavu, vzdělávání i prostor pro posezení s přáteli. V prosinci Elpida také otevřela kavárnu Stará škola, ve které můžete za barem potkat mimo jiné sympatickou sedmdesátnici Olgu Amblerovou. Posedět si do kavárny chodí také ředitel Elpidy Jiří Hrabě. Co paní Olze práce v kavárně přináší? A co všechno může senior v Elpidě absolvovat? Poslechněte si rozhovor!

Teď pečete a vaříte kávu. Jaká byla původně vaše profese?

Olga: Jsem původně podnikatelka, pak jsem pracovala v bance, pak v pojišťovně. Takže jsem vlastně celý pracovní život seděla na židli, a teď, když jsem ve věku seniorky, tak tady běhám po kavárně. (usmívá se)

Jak vznikl nápad jít se po tom všem, co máte v profesní kariéře za sebou, zaměstnat sem?

Olga: Vznikl tak, že jsem před lety objevila Elpidu, chodila jsem na nějaké přednášky a bylo mi to velice sympatické. Ze všech možných důvodů, i proto, že je to pro seniory, což není úplně obvyklá věc. A baví mě dělat něco pro ostatní, baví mě vaření, pečení, tak jsem se přihlásila, když se před dvěma lety hledali zaměstnanci. Vyšlo to a jsem tady.

Když se řekne kavárna sdružení Elpida s názvem Stará škola, tak si někdo možná bude myslet, že sem chodí senioři na kafíčko a na koláč. Ale já tu sedím už od osmé hodiny ranní a zatím tady byli lidé ve věku 25–30 maximálně. Seniora jsem tady neviděla zatím ani jednoho. Kdo sem chodí?

Olga Amblerová, Jiří Hrabě a Lucie Výborná v kavárně Stará škola

Olga: Senioři teď nemají čas, protože teď je francouzština, jsou kurzy a přednášky, oni musí nejdřív stihnout to profesionální. Potom si přijdou na kávičku, tady proberou, co se naučili, co slyšeli. Ráno chodí mladší ročníky, ti si dávají snídani nebo se přijdou probudit a potom teprve začnou chodit senioři.

Práce v kavárně, pobyt s lidmi a setkávání se s různými lidmi... Co vám to dává?

Olga: Jsem tu hrozně ráda. Jeden den peču, jeden den jsem na baru. A protože už jsem tady dva roky, tak už klienty znám. Pro mě je přínos, že jsem mezi lidmi, ráda je vidím, oni si taky přijdou popovídat. Spousta z nich vám sdělí tolik zajímavostí, že to člověk ani netuší. Nesedí tady obyčejné babičky, které přišly kávu. Jsou to vzdělaní inteligentní lidé, mají procestovaný svět, že někdy úplně zíráte. A taky to byly pekařky a kuchařky, musíme se snažit, aby jim to chutnalo. O to je to náročnější.

Sedím v kavárně, která je relativně moderní, ale s použitím takových babičkovských kusů nábytku, knížek... Jsou tu také poličky se zavařeninami, přes které je krásný průhled do kuchyně. Víte, že je na vás vidět?

Olga: Ano, vím to. (směje se)

Myslíte na to?

Olga: Ani ne. Potřebujete, aby to jelo, ta práce. Abychom toho stihli hodně udělat, protože teď nám chodí víc lidí, tak abychom měli co prodávat, aby to bylo různé, abychom nedělali pořád totéž. Tak ani není čas na to myslet.

Olga Amblerová, baristka a pekařka kavárny Stará škola

Musím říct, že mě pohled na pečící dívky na té druhé straně velmi uklidňuje. Co ráda pečete?

Olga: V podstatě všechno. Mám recepty, takové to rodinné stříbro. Ale zkouším i úplně nové věci. Teď je trend, protože lidi hodně cestují, tak si přiváží to, co ochutnali, a zkouší to i tady z našich surovin. Tak zkoušíme i moderní. Dneska máme kopřivový koláč s polevou a na něm je sušené ovoce. To je docela neobvyklá věc do babičkovské kavárny. Ačkoliv kopřivy se dávno dávaly do různých věcí, do nádivky... Ale já peču klasiku, protože to je vyzkoušeno z domova – štrúdly, koláče, bábovky, bublaniny a podobné věci.

Ukazujeme tady skvělou stránku aktivních seniorů, kteří chodí nahoru na kurzy, kteří cestují. Jsou ale i senioři, kteří jsou doma sami, je jim těžko. Pro ty máte seniorskou linku. Teď ta situace není úplně lehká, projevuje se to u vás nárůstem hovorů?

Jiří: Vždycky se to projeví, když je vnější náraz – začátek války na Ukrajině, energetická krize, covid. To jsou velká témata, která na lidi, kteří jsou sami, dopadají. To na počtu hovorů poznáme.

V čase, kdy se jakoby nic neděje, volají lidi, kteří jsou sami, kteří se se svými starostmi nemají komu svěřit, kteří řeší třeba problémy s úřady, se zdravím, nebo docela běžné věci, že se třeba nebaví se svým bratrem dvacet let a rádi by to dali dohromady, ale nevědí, jak na to. I to jsou témata, která je možné řešit na lince seniorů – 800 200 007.

Čtěte také

Vy fungujete od osmi od rána do osmi do večera?

Jiří: Každý všední den včetně sobot, nedělí a vánočních svátků.

Jiří, kdybychom vyšli společně o dvě patra výš tady ve Staré škole a otevřeli dveře, co bychom tam našli?

Jiří: Kdybychom otevřeli v prvním patře dveře, najdete workshopovou místnost Ponožek od babičky a taky sklad. Místnost je kolem dokola lemovaná ponožkami, je to barevné, hezké, všechno tam probíhá. O dveře vedle najdete tělocvičnu, kde se cvičí jóga, pilates, tanec. O patro výš najdete jazykové učebny, kde probíhají jazykové kurzy angličtiny, němčiny, francouzštiny, italštiny...

Kdybyste vyšla ještě o patro výš, dojdete do Obýváku. To je místnost, kde se naši klienti mohou potkat, sedět, mohou si pustit gramofon, mohou si zahrát deskovou hru... Hned vedle je ateliér, tam probíhají výtvarné kurzy. A kdybyste šla úplně dolů, najdete tam recepci, kde vám řeknou mnohem víc o tom, co tady děláme.

Koupí Ponožek od babičky pomůžete dvakrát - seniorce pletařce i sdružení Elpida, která pro seniory organizuje akce a kurzy

V čem je pro Olgu Amblerovou práce v kavárně náročná a co nového se musela v práci naučit? Jak jdou na odbyt Ponožky od babičky a jak je možné jim darovat vlnu třeba i ze starého svetru? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , vma

Související