Ranní úvahy Ondřeje Vaculíka

Své první fejetony a povídky publikoval Ondřej Vaculík na konci 60. let minulého století ve školním časopise Penzion Základní devítileté školy v ulici U Studánky v Praze 7, pak na dvacet let veřejnou publikační možnost ztratil. Pod pseudonymy uváděl jeho hry a texty Radim Vašinka v Divadle Orfeus. Veřejně a pod svým jménem začal Ondřej Vaculík publikovat v Literárních novinách po roce 1990. Téměř okamžitě po převratu také vyšla jeho novela Stavební deník. Druhou prozaickou knihu Jablko přešlé mrazem vydal roku 2003. Pro své fejetony sbírá Ondřej Vaculík inspiraci v rodině s dospívajícími dětmi, v okolí svého bydliště, při službě kostelníka venkovského kostelíku v Brdech a v nepřetržitém sváru citlivého člověka, vnímajícího život poeticky a romanticky, s realitou požadavků na výkon a organizaci, jež mají za cíl zisk.