Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: O hlášení v tramvajích, zebrách a dobré vůli

28. květen 2018

Hodně cestuji pražskou hromadnou dopravou – tramvajemi, autobusy, metrem. Všiml jsem si, že velké procento pasažérů tvoří cizinci.

Není divu, je jich tu jako much, většinou tady nemají automobil, taxíkům se logicky vyhýbají a MHD je relativně levná, jezdí zpravidla na čas a dopravní síť je hustá. V tomto směru jsou jistě spokojení.

Horší je to s orientací. Například hlášení je až na výjimky v češtině (tou výjimkou jsou letištní autobusy nebo oznámení na konečných, že mají všichni vystoupit).

V tramvajích a autobusech je navíc matoucí anonce stanic: hlásí se ta nejbližší a vzápětí hned další stanice. Sousloví „příští zastávka“ je však logicky pro zahraniční návštěvníky nesrozumitelné a tak zpravidla vystupují na nesprávném místě. Přitom by stačilo říci v hlášení i „next stop“ a bylo by vše jasné.

Neškodilo by rovněž překládat důležité názvy stanic, jako je Pražský hrad nebo Hlavní nádraží. Taková tramvajová linka číslo 22 by pro lepší orientaci mohla nést třeba název „Hradní – Prague Castle line“, neboť tu využívají převážně cizinci. Podobně linka autobusu 119 by mohla být „Letištní – Airport line“.

Totéž ovšem platí pro hlášení v metru, třeba povel „Ukončete nástup, dveře se zavírají“ by mohl mít i anglický překlad. A zejména pak hlášení o změně trasy, v Praze – na rozdíl od jiných měst - velmi časté. I pro domácí je někdy dost složité se v pokynech, jak jet o stanici dále a pak se zase v protisměru vracet, orientovat, natož pro zahraniční turisty, kteří z toho nerozumí ani slovu.

To není zdaleka vše. U nás – na rozdíl od jiných civilizovaných měst – platí podivné pravidlo, že na přechodech pro chodce má přednost tramvaj. Tohle těžko někomu vysvětlíte. Jinde je zebra místem, kde může chodec bezpečně přejít a kde má přednost před všemi druhy dopravních prostředků.

Často je pak k vidění rozčileně zvonící rozjetá tramvaj, před kterou vyděšení turisté uskakují na poslední chvíli, což bývá doprovázeno kletbami řidičů. Ovšem, někde jsou na vozovce nápisy „pozor – tram“ a ve vozech zní pokyn, že na přechodech mají elektrické vozy přednost, leč opět je to vše jen v českém jazyce.

Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: Konec Trojské lávky

Zřícená Trojská lávka den po neštěsí, tedy 3. prosince 2017

Minule jsem tu hovořil o vzniku a osudech Libeňského mostu přes Vltavu v Praze. Dnes zavzpomínám na další přemostění řeky, jímž byla lávka pro pěší, jež spojovala Trojský (někdy též nepřesně Císařský) ostrov v katastru Bubenče s Trojou. Je třeba použít minulý čas, neboť se, jak známo, lávka náhle zřítila dne 2. prosince loňského roku.

Někdy pak slyším, že když sem ti lidé jezdí, mají si tyto pokyny předem nastudovat, ale to není moc zdvořilé. Navíc pochybuji, že naši návštěvníci zahraničních metropolí provádějí totéž. Také si myslím, že v naší zemi, kde angličtina není samozřejmostí, by znalost pár dalších slovíček místním taky nebyla k zahození.

No, postupně se civilizujeme, před nějakými patnácti lety by Vás na přechodu ohrožovala i auta, která měla před chodci rovněž přednost, pamatujete? Takové chování řidičů už je dnes výjimkou, na druhé straně v civilizovaných zemích každý řidič před přechodem přibrzdí, aby vám tak dal najevo, že o vás ví a že můžete klidně přejít. Tady často ještě přidá, takže nutí přecházejícího zrychlit.

V hlášeních v metru a tramvaji se po roce 1989 konečně objevilo kouzelné slůvko „prosím“: „Prosím uvolněte prostor, dveře se zavírají“. To je samozřejmě hezké, ale chtělo by to také víc myslet na lidi, kteří k nám přijíždějí ze zahraničí.

autor: Zdeněk Lukeš
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.