Václav Vokolek: Živoucí síla změn

Jeho syn František Antonín se trvale zapsal do dějin českého umění a kultury vůbec, jehož dílem je pozoruhodný zámecký park, plný symbolů, alegorií, možná i tajemných vzkazů. Dnes v zámku odpočívají důchodci a v parku se procházejí maminky s kočárky. Těžko by někdo uvěřil, že se nachází v místě velkých střetů, které stály u kolébky bojů za svobodu tisku, náboženství a názorů.            

Ranní úvaha Václava Vokolka: Hledání důkazů božích idejí

Počátek moderní doby se často datuje okamžikem, kdy hvězdář Johannes Kepler žijící v letech 1571 – 1630 zveřejnil své výzkumy o planetárním pohybu. Ty byly zcela převratné.

Lysá byla za Šporka centrem v té době neobvyklé vzdělanosti. Hrabě tu zřídil vlastní tiskárnu, cosi v těch časech nepředstavitelného. V krátké době Špork utratil v tiskárně 80 000 tolarů, částku skutečně závratnou. Nikdy těch peněz nelitoval. Tiskly se tu traktáty, filosofické spisy, básně, ale i kalendáře, které byly rozdávány mezi poddané.

Byla tu zbudována velkolepá knihovna a obrazárna. Přísun knih na Lysou byl neobyčejný. Byl pravidelný a systematický. Proudily sem knihy z mnoha zemí, také z nekatolických. To bylo přísně zakázáno. Jisté knihy byly nepřáteli číslo jedna, musely se přece pálit.

Václav Vokolek: Novoroční znamení

Vždy o vánocích a v následných dnech nového roku se probírám útlými nevázanými svazečky Florianova Dobrého díla.

Takže nutně došlo ke katastrofě. Represivním časům vídeňské netolerance se musel podřídit i hrabě Špork. Po dvou letech činnosti byla tiskárna zakázána. Šporkovi bylo vytýkáno, že knihy nepředkládá cenzůře a byl podezřelý ze šíření sektářských a kacířských názorů.

Sám císař nařídil tiskárnu v Lysé zapečetit a tiskaře dopravit do vězení. V Lysé vytištěné knihy měly být svezeny ke zničení a Špork měl všechny náklady s tím spojené zaplatit. Mimo to byl potrestán pokutou tisíc zlatých. Šlo o život? Kdyby šlo o někoho jiného, tak určitě ano. Bohatě zaplacení advokáti však soud oddálili do nekonečna, stejně jako další žaloby, které se na vzdělaného hraběte valily ze všech stran.

Václav Vokolek: Svět po slunovratu

V dávném heliocentrickém systému představovalo Slunce střed vesmírného prostoru, tedy nebes.

Co všechno hrabě Špork na svém zámku ukrýval a co nám vzkázal, netušíme. Krátce před smrtí nechal do parku dopravit dvě velké sochy, svůj portrét a sochu Pallas. Podrobně nás o tom informuje hraběcí sekretář. Pak ani slovo. Rozměrné sochy zase jako mávnutím kouzelného proutky zmizely. Musel existovat závažný důvod, aby se tak stalo. A my po více jak dvou stoletích známe tolik soch, které zmizely, tolik knih, které byly zničeny, tolik soudů, které se nekonaly.

Dějiny světa i lidí jasnozřivě popsal Mahatmá Gándhí: „Zatímco všechno kolem mne se neustále mění, neustále umírá, je v podstatě všech těchto změn živoucí síla, která je neměnná, která drží vše pohromadě, tvoří, ničí a znovu tvoří.“ To platí nejen pro odpůrce krutých a nesmyslných zákonů ale i pro ty, kteří je vydávají. A tak je proměnlivost časů vždy velkou nadějí.