Václav Vokolek: Slepý kníže
Malá města jsou v České kotlině často nesmírně zajímavá a půvabná, v mnoha se narodili významní lidé a najdeme tu nečekané kulturní památky.
Nahlédnout do uplynulého času je v malých městech snadnější než ve velkých, pomyslné kroniky takových měst jsou přehlednější a můžeme v nich objevit ledacos zapomenutého a opomíjeného.
Malé středočeské město Lysá nad Labem je spojeno s knížetem Jaromírem. Kdo si na něj dnes vzpomene? Jeho osud byl nejistý, stále ho chtěl někdo zabít.
Příběh spojený s hradem v Lysé začíná na Bílou sobotu roku 1012, po osmi letech vlády, kdy byl uprostřed velikonočních oslav kníže Jaromír zbaven vlády a bratrem vyhnán ze země. Jaromír se utekl pod ochranu německého císaře, ale nepochodil. Císař ho poslal do vězení a jako českého knížete potvrdil jeho bratra Oldřicha. Ten si svou moc upevnil i tím, že nechal vyvraždit nejpřednější muže z kmene Vršovců.
Václav Vokolek: O smyslu křížových cest
Jarní krajina je sváteční, poznáme to, jen do ní vstoupíme. Procházet krajinou, která ještě ukrývá svou zeleň, v hloubce úvozových cest se ještě bělají zbytky sněhu, znamená očekávat každoroční zázrak, každoroční zrození života a světa.
Po roce věznění poslal císař Jaromíra do Čech. Tam ho čekal strašlivý osud. Oldřich svého bratra nechal oslepit a vykastrovat, načež ho poslal do vězení v hrádku Lysá. Ve věži knížecího hradu strávil slepý Jaromír 34 let, tedy většinu života. Naopak kníže Oldřich byl úspěšný vládce. Po smrti císaře Jindřicha II. byl mezi váženými voliči jeho nástupce. Také jeho syn Břetislav vstoupil do dějin, nejen jako únosce půvabné panny Jitky.
Spletitý příběh má ale ještě jednu rovinu. Na konci svého života, těsně po smrti bratra Oldřicha, se odebere z Lysé do Prahy a nad bratrovou mrtvolou pronese řeč o odpuštění. Kosmas ji zaznamenal, jako kdyby ji slyšel, co je ovšem nemožné. Přesto máme pocit, že tato řeč nad mrtvým, tento až nadlidský morální apel je autentický a v českých dějinách ojedinělý.
Aby toho nebylo málo, po Oldřichově pohřbu posadil Jaromír na knížecí stolec Oldřichova syna Břetislava a ustanovil ho knížetem. Slepec zvedl Břetislavovu ruku a oznámil: „Hle, váš kníže!“ Krátce na to Jaromír umírá. Kosmas ho označí za „spravedlivého muže a mučedníka Božího“.
Václav Vokolek: Cesta na horu Karmel
Ve staré čínské literatuře co chvíli narazíme na půvabný moment – možnost, jak vstoupit do obrazu. Do obrazu krajiny samozřejmě.
Co je na všech těchto příbězích pravdivé? To je zásadní otázka nejen českých dějin. Fakta, o která se opíráme, jsou značně vratká. Potíž je v tom, že nedokážeme rozmotat klubka událostí nedávno minulých a někdy i současná.
Útěchou je, že lidé v Lysé se o dějinné pravdy nikdy příliš nezajímali, jejich osudy se s nimi míjeli a město se podílelo na českých dějinách jako každé jiné, a lidské osudy se řídily dějinnými i naprosto nedějinnými směry. Majitelé města se měnili a životy lidí byly šťastné i nešťastné.
Oběti první světové války, mají na náměstí pěkný pomník, jsou na tom stejně jako nebohý kníže Jaromír. Prostě měli smůlu. Dá se jí říkat historická?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
