Ranní úvaha Václava Vokolka: Obyčejný proutek
Na nádvoří poděbradského zámku najde pozorný návštěvník přehlédnutelnou desku s nápisem.
Označuje místo, kde byl v listopadu 1904, „pomocí proutku“, objeven první léčivý pramen. Ukrýval se v hloubce 96 metrů!
Objevitelem léčivého minerálního pramene byl pruský statkář, baron Karel Bűlow z Bothkampu. V Poděbradech se ocitl zcela náhodou. Majitelem poděbradského panství byl v té době Arnošt Filip Hohenlohe, který nechal obnovit staré císařské obory. Zval sem přátele lovu a pořádal v okolí Poděbrad lovecké zábavy. Mezi hosty byl i zmíněný baron.
Pan baron byl nejen vášnivým lovcem, ale patrně se stejně vášnivě zabýval proutkařením a tak i na poděbradském panství hledal ukryté prameny. Jeden z nich určil právě na nádvoří zámku. Ihned se započalo s vrtáním, ale to bylo zpočátku neúspěšné. Jenomže baronův proutek byl neúprosný.
Teprve téměř po roce, po proražení nepropustných křídových opuk, začala proudit voda. A opět zklamání. Voda byla plná bublinek! Ale vzápětí se přišlo na její léčivost a vynikající chuť. Poděbradka byla na světě.
Baron Bűlow se do Poděbrad ještě vrátil. Samozřejmě i s proutkem. V bývalém hradním příkopu objevil další významný pramen. Je to Zámecký pramen určený pro veřejnost. Původně se nazýval Hohenlohe. I tento léčivý pramen byl roku 1907 objeven pomocí baronova proutku.
Jak to vlastně s proutkařením je? V Poděbradech máme důkaz, že tato skeptiky odsuzovaná a přehlížená metoda funguje. Není věci, která by nás dnes tak obklopovala jako právě chutná Poděbradka v plastové láhvi.
Tento trvalý a pana barona Bülowa přežívající důkaz vzbuzuje základní otázku. Je práce s virgulí, jak bychom odborněji proutkaření nazvali, obklopena nějakým tajemstvím, něčím, čím se dotýkáme neznáma? Ano i ne. Každopádně je to metoda, s níž celá řada lidí zcela racionálně pracuje a dosahuje velice racionálních výsledků. Jinak ovšem je to metoda nevědecká a zavrženíhodná.
Dnes se můžeme v řadě knih dočíst, že se pomocí proutku, kyvadla, virgule či biotenzoru dostáváme do spojení s čímsi neobyčejně důležitým, s čímsi, co nás prostřednictvím vcelku primitivního nástroje oslovuje.
S čím?
Právě tuto otázku si člověk od nepaměti pokládá a neumí na ni odpovědět. Člověk totiž patrně existuje na mnoha myšlenkových rovinách a pozemský život je zřejmě jen jednou z nich. Nejdůležitější na práci s virgulí je to, že funguje. Její výsledky jsou hmatatelné. To můžeme doložit mnoha příklady. Ten poděbradský je jen jedním z mnoha.
„Zdá se, že člověk je daleko víc, než o sobě může vědět,“ řekl velký filosof 20. století, Karl Jaspers.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.