Ranní úvaha Radovana Holuba: O genderovém purismu

27. říjen 2017

Proletáři všech zemí, spojte se. Existuje ještě jedna ostřejší varianta tohoto provolání, a to z filmu Pelíšky a v nezapomenutelném podání Jiřího Kodeta.

Jistě si všichni vzpomenou, co Kodet z okna domu volá. Pod proletáři zcela jistě vy i já rozumíte příslušníky nemajetných tříd obého pohlaví podle učení Karla Marxe. Tedy ty, co nevlastní výrobní prostředky. A jakoby samozřejmě pod nimi zahrnujeme ženy i muže bez výrobních prostředků. Teď nechci mluvit o tom, že proletáři všech zemí se nikdy v historii nespojili a patrně nikdy nespojí. Ke smutku Karla Marxe dnes proletáři volí spíše oligarchy a nacionalisty než revoluční bojovníky za lepší svět.

Nedávno jsem sledoval německé i rakouské volby a zjistil jsem, že slovo občan je pomalu nepatřičné, lépe řečeno jazykově nekorektní. Politici, zejména ti levicoví, totiž do voleb zvali zásadně jen voliče a voličky, učitele a učitelky, podnikatele a podnikatelky, techniky a techničky, experty a expertky a především účastníky a účastnice, tedy občany a občanky.

Měl jsem z těch voleb vůbec pocit, že slovo volič nebo občan je v poslední době významově překonané. Včetně definice na wikipedii, která praví, že občanství je časově relativně trvalý právní svazek fyzické osoby a daného státu a že jako občané jsme členy určité obce, společenství nebo státu. Naše české slovo občan ještě plní roli označující obojí pohlaví, ale německý Bürger je už jen muž.

Aby politici rozuměli svým občanům ženského pohlaví a aby ženské pohlaví rozumělo jim, musí se z občana stát občanka. Chápu, že třeba naše Fórum 50 % a podobné neziskové organizace podporují vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích a tím pádem zásadně mluví o občanech a občankách. A osobně se raduji, když zvítězí nějaká žena v pozici, ve které by se muži nedovedli dohodnout. Žena je pro mě zárukou toho, že se nepovedou žabomyší spory a že se najde řešení. Nicméně pod slovem občan nebo politik rozumím i ženy.

Naši Zelení jdou genderové vyrovnanosti i v mluvnickém řešení vstříc podobně jako zelené strany na západ od nás. Ve svém volebním programu mluví třeba o učitelích a učitelkách, sociálních pracovnících a sociálních pracovnicích. Ale naši sociální demokraté, kteří na západ od nás se zelenými rádi vytvářejí povolební koalice, mají ve svých volebních programech jen odboráře, učitele a úředníky bez odborářů, učitelek a úřednic. Ale možná za čtyři roky to už bude jinak.

Genderová korektnost na západ od nás rapidně stoupá a prosazuje se mezi politiky,  novináři a komentátory a od nich se jistě přenese i někam dál, do úřadů, hospod a domácností. Mistrně ovládá genderovou korektnost předseda Sociálnědemokratické strany Německa Martin Schulz. Dovede to dvojsloví vyslovit tak rychle, že neztratí v nezastavitelném proudu řeči ani vteřinu. Na pravici ještě němečtí politici genderovému purismu jakž takž odolávají, patrně nějak tuší, že jazyk není nutno uměle opravovat, že substantivum občan rovným dílem zahrnuje i osoby ženského pohlaví.

V zásadě nemám proti odlišení pohlaví zas až tolik námitek. Snaha dát ženám, co si zaslouží, je dobrá. Vidím problém v genderovém purismu. Je to další úřednické řešení palčivých otázek rovnosti obou pohlaví, která si ve skutečnosti zdaleka rovná nejsou. Je to další tzv. lidskoprávní iniciativa, kterou někdo vymyslel od stolu, přičemž ten někdo neměl cit pro jazyk. Cítí se snad nějaká učitelka diskriminovaná, že ji zahrnuli pod učitele? Neštve snad občana, že jeho pohlaví je rozhodnutím genderových puristů už jen mužské? Nejsou snad důležitější věci než voličům ve volebních programech sdělit, že jsou mezi nimi i voličky, o čemž snad nikdo nepochybuje?

A tak očekávám, že genderový purismus se ze západní Evropy rozšíří i k nám k radosti ortodoxních feministek a pokrokářů všeho druhu. Převezmou ho levicové strany a budou tím pádem korektnější a progresivnější. A jsem opravdu zvědav, jestli se kvůli tomu bude měnit i provolání Proletáři všech zemí, spojte se. To totiž ve všech evropských jazycích zatím mluví jen o proletářích, i když mezi nimi jsou zcela jistě i proletářky.

autor: ČRo Vltava
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.