Ranní úvaha Radovana Holuba: O českých filmových hrdinech
Čeští filmoví hrdinové jsou trochu zvláštní. Rádi si dělají legraci z druhých i sami ze sebe, vyprávějí vtipy, téměř nic neberou vážně a často působí hloupě.
Tedy záměrně hloupě. A taky se snaží nic moc neřešit. Mívají drahé domy, aniž bychom věděli, kde na ně vzali. Ale to už je konečně u nás docela obecný jev. Hrdiny našich filmů bývají také rozvedené matky. Oblíbení jsou antihrdinové, kteří dokázali hodně lidí okrást.
Zloději jsou konec konců z nějakých perverzních důvodů lákaví ve všech kinematografiích od Argentiny po Filipíny. Běžní hrdinové našich filmů si raději sednou do hospody a tam mudrují, jak hezky ukazuje nový český film Bajkeři. Mladí lidé bývají v našich filmech líčeni jako totální exoti a mimoni, ale divák často nechápe, proč takoví jsou. Naši filmoví hrdinové jsou prostě zvláštní a člověk má mnohdy pocit, že spadli z měsíce.
Ale tu a tam se objeví český film o skutečných, reálných hrdinech, jako byla třeba právnička a politička Milada Horáková. Film Milada režiséra a producenta Davida Mrnky vypráví o ženě, která měla svůj jasný morální kodex a neuhnula zvůli. Ani za války, ani po válce.
Krásná izraelská herečka Ayelet Zurerová uměla dát své postavě jasné, definitivní obrysy. Na plátně působí jako normální žena s normálními motivacemi, žádná superhrdinka z jiné planety. Propůjčila Miladě Horákové vážnost, na kterou naši herci nejsou po všech těch českých taškařicích moc zvyklí. Možná až velkou vážnost, pracovitost a čestnost.
Česká mentalita se snaží nebrat nic moc vážně a definitivně. Kde jinde v Evropě by byla z hledání prezidentských kandidátů ruleta, kterou si lidi rádi zahrají, ale zas tak moc vážně ji neberou. Nikdy si nepouštíme politiku příliš hluboko do svých životů, to nás naučil už socialismus. Možná je to dobře, v případě důležitých společenských rozhodnutí je to špatně. A přesto mě vlastnosti našeho národa vždycky znovu překvapí.
Film Milada vypráví o ženě, která se jen obtížně dala zlomit k přiznání k rozvratné činnosti proti tak zvanému lidově demokratickému zřízení. V kině bylo plno a bylo vidět, že diváky téma bere. Nezajímají nás tedy jenom Švejkové a Spejblové našich filmů, ale i portrét skutečného hrdinství. Film Milada ukazuje, jak se zásadovost rodí nikoli z velkých gest a proklamací, ale z každodenního rozhodování, z běžného života.
Poselství filmu Milada je o tom, že v normální společnosti se vyplatí být čestný. V době, kdy obecně akceptované hodnoty procházejí drtivou zkouškou, je to důležité. Film říká, že jsou určité morální hodnoty nezávislé na době. A že je dobré se jich držet. Švejkovství v nás sice odněkud zezadu reptá, že všechno je relativní, že nějak bylo a nějak bude a že žádná politika není tak důležitá, aby se kvůli ní riskoval život.
Najednou je tu ale film o tom, že existuje nějaká objektivní stupnice hodnot, nezávislých na politické a osobní situaci. Že je tu něco, co nás přesahuje. Že prostě není možné akceptovat manipulaci, ať už to byla manipulace totalitní nebo manipulace současná. S ohýbáním ústavy, ohlupováním lidí a útoky na média. A diváci tuhle filozofii zjevně s pokorou přijímají. Hlas filmu Milada je v naší době relativizace hodnot potřebný a silný.
Nejposlouchanější
-
Žiletky ve vlasech: Divoký poeta Filip Topol v Sedmém nebi Moniky Načevy
-
Případy Sherlocka Holmese, otce Browna, slečny Marplové a dalších anglických detektivů
-
Filip Topol: Mně 13. Raná autobiografická próza frontmana Psích vojáků
-
Eva Blechová: Zářivé dítě. Oslnivý i temný příběh Marie Curie a radia
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.