Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Vzpomínka na Jindřicha Rineše

Teprve odchodem člověka z tohoto světa vytane vám v mysli takový, jaký skutečně byl. To, co se za života mohlo jevit na člověku jako nahodilé, bezděčné a snadno zaměnitelné, získá osudovou určitost, jasný obrys i význam, a my pochopíme, že ten, kdo už není, nemohl být jiný, a jak životem šel, svou stopu kreslil velice přesným tahem od začátku až do konce.

Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Erena v hlavní roli

Na vánočním stromečku někteří lidé nemívali na špici hvězdu betlémskou, ale červenou pěticípou.

Tak teď konečně vidím i Jindřicha Rineše, který nešťastně zahynul na horách, klopýtl či uklouzl a řítil se dolů, snad si jen spletl směr letu a místo stoupání padal.

Jindřicha Rineše jsem poprvé poznal v roce 1979, kdy jsme v Roztokách u Prahy rekonstruovali Braunnerův mlýn. Přijel na kole a jeho úkolem bylo statické zajištění zdiva různě protkaného trhlinami a prasklinami. Během hodiny si stavbu prohlédl a mě překvapilo, že hned věděl, nejen proč se stavba trhá, ale také jak tomu zamezit. Tu to podezdít, zde vyspárovat a jinde protáhnout ocelové táhlo náležité tloušťky; a hned nám to, zedníkům, také nakreslil na kus papíru.

Když jsme pak později, po převratu opravovali kostely s puklými klenbami a hnilobou podlomenými krovy, opět se dostavil Jindřich Rineš a posvítiv si slábnoucí baterkou, hned mu bylo jasné, jak se síly skládají a rozkládají, a kde působí spolu a kde proti sobě. Poznamenal si to do bloku a za čtrnáct dní jsme měli statické zajištění na stole.

Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Reforma školství

Každá naše nová vláda, ať je levicová, nebo pravicová, nebo středová či předozadní má jako první na pořadu dne, jak sama říká, reformu školství.

Objednal-li si investor statika jiného, to většinou bývalo nějakého měření a sondování a počítání a za půl roku jsme obdrželi v tlustých deskách krásně zamašličkovaný, ale strašně složitý projekt, v němž aby se vyznal čert. A zase se musel objevit Rineš, aby několika náčrtky, které přeci dá rozum, povznesl teorii do praxe.

Asi největším Rinešovým dílem byla rekonstrukce kupole kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mariánské Týnici u Kralovic, významné barokní stavby Jana Blažeje Santiniho. Kostel byl součástí probošství cisterciáků, zrušených výnosem císaře Josefa II. Stavba pak sloužila různým hospodářským účelům, také vojákům. V roce 1920 se kupole kostela zřítila. Záchrany kostela se za války ujala Jednota pro záchranu Mariánské Týnice pod vedením významného architekta Hanuše Zápala, ale ta musela v roce 1955 ukončit činnost.

Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Návštěva z Bangladéše

Každý hovor z neznámého telefonního čísla přijímám v obavě, jaká zase nepříjemnost to bude.

Jindřich Rineš začal rýsovat novou kupoli ještě za minulého režimu. Jeho důvtipná řešení jako by s nepřízněmi všeho druhu počítala, zejména že nejsou peníze. Měl cit pro materiál, stavěl pomocí talentu a víry. V roce 2005 byla kupole opět vznesena.

Za svůj život pomohl také desítkám venkovských farářů, kteří věděli, na koho se mají obrátit, když krov se hroutí a peněz není. Sám mnoho nepotřeboval, živil se hlavně dětskými piškoty, které zapíjel silným čajem.

Když Jindřich Rineš v roce 2016 na horách tak nešťastně klopýtl, tak vlastně nepadal, ale nastoupil cestu vzhůru.