Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Vzpomínka na Jindřicha Rineše

2. březen 2018
Největším Rinešovým dílem byla rekonstrukce kupole kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mariánské Týnici u Kralovic

Projevem stárnutí je také to, že člověk stále více myslí na lidi, kteří už nežijí. Je to pochopitelné, ono jich také neustále přibývá.

Teprve odchodem člověka z tohoto světa vytane vám v mysli takový, jaký skutečně byl. To, co se za života mohlo jevit na člověku jako nahodilé, bezděčné a snadno zaměnitelné, získá osudovou určitost, jasný obrys i význam, a my pochopíme, že ten, kdo už není, nemohl být jiný, a jak životem šel, svou stopu kreslil velice přesným tahem od začátku až do konce.

Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Erena v hlavní roli

Historický automobil Praga RND, lidově nazývaný erena

Na vánočním stromečku někteří lidé nemívali na špici hvězdu betlémskou, ale červenou pěticípou.

Tak teď konečně vidím i Jindřicha Rineše, který nešťastně zahynul na horách, klopýtl či uklouzl a řítil se dolů, snad si jen spletl směr letu a místo stoupání padal.

Jindřicha Rineše jsem poprvé poznal v roce 1979, kdy jsme v Roztokách u Prahy rekonstruovali Braunnerův mlýn. Přijel na kole a jeho úkolem bylo statické zajištění zdiva různě protkaného trhlinami a prasklinami. Během hodiny si stavbu prohlédl a mě překvapilo, že hned věděl, nejen proč se stavba trhá, ale také jak tomu zamezit. Tu to podezdít, zde vyspárovat a jinde protáhnout ocelové táhlo náležité tloušťky; a hned nám to, zedníkům, také nakreslil na kus papíru.

Když jsme pak později, po převratu opravovali kostely s puklými klenbami a hnilobou podlomenými krovy, opět se dostavil Jindřich Rineš a posvítiv si slábnoucí baterkou, hned mu bylo jasné, jak se síly skládají a rozkládají, a kde působí spolu a kde proti sobě. Poznamenal si to do bloku a za čtrnáct dní jsme měli statické zajištění na stole.

Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Reforma školství

Školní třída (ilustrační foto)

Každá naše nová vláda, ať je levicová, nebo pravicová, nebo středová či předozadní má jako první na pořadu dne, jak sama říká, reformu školství.

Objednal-li si investor statika jiného, to většinou bývalo nějakého měření a sondování a počítání a za půl roku jsme obdrželi v tlustých deskách krásně zamašličkovaný, ale strašně složitý projekt, v němž aby se vyznal čert. A zase se musel objevit Rineš, aby několika náčrtky, které přeci dá rozum, povznesl teorii do praxe.

Asi největším Rinešovým dílem byla rekonstrukce kupole kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mariánské Týnici u Kralovic, významné barokní stavby Jana Blažeje Santiniho. Kostel byl součástí probošství cisterciáků, zrušených výnosem císaře Josefa II. Stavba pak sloužila různým hospodářským účelům, také vojákům. V roce 1920 se kupole kostela zřítila. Záchrany kostela se za války ujala Jednota pro záchranu Mariánské Týnice pod vedením významného architekta Hanuše Zápala, ale ta musela v roce 1955 ukončit činnost.

Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Návštěva z Bangladéše

Továrna na oblečení v Bangladéši

Každý hovor z neznámého telefonního čísla přijímám v obavě, jaká zase nepříjemnost to bude.

Jindřich Rineš začal rýsovat novou kupoli ještě za minulého režimu. Jeho důvtipná řešení jako by s nepřízněmi všeho druhu počítala, zejména že nejsou peníze. Měl cit pro materiál, stavěl pomocí talentu a víry. V roce 2005 byla kupole opět vznesena.

Za svůj život pomohl také desítkám venkovských farářů, kteří věděli, na koho se mají obrátit, když krov se hroutí a peněz není. Sám mnoho nepotřeboval, živil se hlavně dětskými piškoty, které zapíjel silným čajem.

Když Jindřich Rineš v roce 2016 na horách tak nešťastně klopýtl, tak vlastně nepadal, ale nastoupil cestu vzhůru.

autor:ČRo Vltava
  • Kultura
  • Komentář