Ranní úvaha Kristiny Žantovské: Josef Hlávka nás vidí, pánové

Nebyla to jen prodejna knížek, ale literární brána do Starého Města a výborné místo, kde si dát schůzku a krátit si čekání prohlížením nových titulů a nemarnit čas. Děly se tam zajímavé věci a potkávali se zajímaví lidé. Knihkupectví z této adresy nesmetla od roku 1933, kdy jej založil nakladatel Josef Hokr, válka, protektorát ani vláda jedné strany.

Shrnu známá fakta jeho konce. Bytové družstvo Rovnost neprodloužilo knihkupectví, jejímž majitelem se po smrti Bohumila Fišera stalo nakladatelství Paseka, smlouvu a to 31. prosince 2016 muselo zavřít krám. Identita nového nájemníka nebyla známá (v tak exponované lokalitě podivnost), ale uchlácholil slibem, že otevře literární kavárnu, aby aspoň něco z tradice bylo zachované.

Šla jsem se tam po roce podívat. Za výlohou kavárny nákladné kytice ve vysokých vázách, stěny designově obložené talíři s vidličkami a noži, kolik podobných už po Praze máme. Koukám na menu. Relax Breakfast, ke kávě, toustu a jogurtu přistane na stole i sklenka Proseca a kasa cinkne 365 Kč. Tradiční snídaně se účtuje bez koruny za pět set. Pokračovat směrem k obědu už pro našince nemá smysl.

A kde jsou tedy ty knížky? V prvním patře, říká milá servírka, která nemá co dělat, protože v celé kavárně sedí jenom dvě dámy. Výpravné kuchařky, Gordon Ramsey pochopitelně, regionální kuchyně z celého světa (proč si nekoupit v Praze objemnou indickou kuchařku, že?), drahé Pragensie a výtvarné publikace od Vincenta, před Dalího až po Annie Leibowitz a další skvosty ceněného nakladatelství Taschen.

Hledám něco českého a vida! Kolekce Alfonse Muchy, kterou nastřádal Ivan Lendl, a knížky o etiketě, monopol to Ladislava Špačka, dokonce jedna i v komiksové podobě.

Ale dominantou je něco zcela nečekaného a vpravdě národní klenot! Plyšový krteček ve dvou velikostech. Větší, přes metr a půl stojí 4999 korun (drží se tu baťovské ceny!), a menší, který by lépe prošel jako příruční zavazadlo na palubu letadla, za pouhých 1999 korun. Umělecký dojem ze sousedství vysoké knižní typografie a přerostlého plyšáka je mimořádný!
 
Vymyškování Starého Města pod tvrdým diktátem tržních vztahů - rozumějme okamžitých výhodných prodejů a pronájmů, se naplno rozjelo za primátora Béma a jeho památkových ohařů, jakým byl například pověstný správce především svých dobrých postů Jan Kněžínek. Pomalu a jistě nechali pánové za dvě volební období proměnit Staré Město a především jeho Královskou cestu v jarmark nevkusu a cizorodých nesmyslů.

Pamatujeme si tuny ruských ušanek a dřevěných bábušek na každém rohu. Pronajímalo se provozovatelům balkánským, ruským i italským, kteří pro parter domů a udržení tradičního vzhledu staré Prahy buď neměli žádný cit nebo na něj kašlali. Zastupitelé se zaštiťovali tím, že zákony nedovolují, majitelé jsou svrchovaní a tak dále. Alibismus vlastnicko-právních vztahů a okamžitého profitu se nesl v duchu rétoriky doby; víme, kdo ji určoval.

Myslela jsem si, že tuhle fázi krátkozrakého kupčení jsme již překonali. Že časy špatných hospodářů vzaly v Praze za své. Chyba lávky! (I té Karlovy!) Zastupitelé sice jezdí na výzkumné expedice do evropských metropolí, aby se inspirovali, jak zachovat kulturní jedinečnost a genia loci, ale vrací se neosvíceni. No, kdo by necestoval rád.

A přitom by stačilo sáhnout třeba po odkazu Josefa Hlávky! Doporučila bych studium jeho osoby a díla všem, co sedí na Mariánském náměstí č.2. Třeba jako poučné čtení na další cestu po Evropě.