Ranní úvaha Karla Hvížďaly: Warholův časopis Interview a jeho role v dějinách žurnalistiky

6. červen 2018
Titulní stránky magazínu Interview, Muzeum Andyho Warhola v Pittsburgu

Jak známo, rok před 50. výročím oznámil vydavatel David Hamilton konec amerického měsíčníku Interview.

Důvody, proč tato ikona americké popkultury, kterou založil Andy Warhol, tak náhle končí, způsobily podle Guardianu finanční a právní potíže. V současnosti je u soudu žaloba jednoho z bývalých šéfredaktorů Fabiena Barona a jeho ženy, kterým magazín dluží 600 tisíc dolarů. Kvůli nedostatku peněz v únoru musela redakce opustit i prostory v kulturní čtvrti SoHo. Náklad z nedávno prodávaných 38 tisíc výtisků údajně klesl v poslední době na 18 tisíc.

Do dějin žurnalistiky se ale tento časopis zapsal ze třech důvodů: Zrodil se v roce 1969 poté, co novinář John Wilcock si v továrně, kterou Andy Warhol proměnil ve svůj ateliér, byt a společenské centrum a návštěvníky ateliéru či různých večírků fotografoval polaroidem a natáčel s nimi rozhovory.

Ta interview byla velice banální a Warhol je většinou začínal otázkou na to, co měli k snídani či k obědu, podle toho, kdy se s nimi setkal a pak jim pokládal vyloženě intimní otázky. Zveřejněné rozhovory měly jednu zvláštnost: nebyly nikdy autorizované a pokoušely se zpovídaného obtisknout na papír: nic mu neodpustily.

Jack Nicholson, 1960

Redaktor nechával v textu přeřeky, nelogičnosti, popisovalo se v nich, co dotyčný při rozhovoru dělá, jak se tváří, nad jakou otázkou dlouho přemýšlí atd. Další nóvum tohoto magazínu představovala ta skutečnost, že rozhovory většinou s lidmi z popkultury nepřipravovali novináři, ale celebrity či tvůrci mezi sebou.

Například rozhovor s hercem Jackem Nicholsonem vedl filmař a výtvarník Julian Schnabel. Často ale nešlo o obecně známé baviče, ale pouze o výrazné typy z newyorské popové scény, z kterých teprve časopis udělal známé postavy, což platilo hlavně v 70. a 80. letech.

Ranní úvaha Karla Hvížďaly: Šedesát let od Expa 58

Atomium - tradiční dominanta Bruselu

Před pár dny uplynulo šedesát let od otevření první poválečné světové výstavy, která začala 17. dubna 1958 v Bruselu.

Kromě toho tento měsíčník měl zcela originální obálky a fotografie, na kterých se dlouho podílel Richard F. Bernstein, který je zpracovával po vzoru Warhola: vymalovával je ještě rozjásanějšími pastelovými barvami než jeho vzor a někdy využíval i koláže.

Obsah tohoto časopisu byl namíchán z článků, reportáží a rozhovorů, které ale tvořily jen 30 procent obsahu. 70 procent rozsahu zabírala reklama. V žurnalistických učebnicích bývá uváděn jako první magazín, který se zabýval pouze životním stylem.

Konec tohoto časopisu, který se snažil prezentovat celebrity jako umělecké dílo a kterému se přezdívalo „křišťálová koule popu“ signalizuje hlubší mediální změnu ve veřejném prostoru: i pop se přesouvá na internet a jeho různé platformy.