Ranní úvaha Karla Hvížďaly: Šedesát let od Expa 58

2. květen 2018

Před pár dny uplynulo šedesát let od otevření první poválečné světové výstavy, která začala 17. dubna 1958 v Bruselu.

Dodnes po ní ve městě zbylo Atomium: 102 metrů vysoký zvětšený model uspořádání atomů krystalů železa, který váží 20 tun.

Přesto, že jsme žili již deset lez zadrátováni za železnou oponou, čeští umělci, kteří poprvé po letech mohli vyjet do zahraničí, zazářili: dostali jsme tam 170 cen a medailí včetně té hlavní: Zlaté hvězdy za výstavní pavilón s restaurací, která dnes stojí v Praze na Letné, ale slouží již jiným účelům.

Upozornili jsme na sebe vším: architekturou, designem, sklářskými výtvory tehdejšího guru René Roubíčka a jeho ženy, hračkami a loutkami Jiřího Trnky, filmem Karla Zemana Vynález zkázy a hlavně Laternou magikou.

00715479.jpeg

Na její tvorbě se sešli nejen staří mistři Alfred a Emil Radokovi a scénograf Josef Svoboda, ale i mladší a později velmi známí umělci jako byli Miloš Forman, který pracoval na scénáři, režiséři Vladimír Svitáček a Ján Roháč. Josefu Svobodovi účast na Laterně magice otevřela cestu do celého světa: od té doby pracoval v Benátkách, v Metropolitní opeře v New Yorku, v Kennedyho centru ve Washingtonu a v řadě dalších měst.

A hlavně všichni, kteří se na této práci podíleli, včetně techniků, kteří tam představili poprvé Tatru 603 a skútr Čezeta či těch, kteří přišli s novými technologiemi zpracování skla, které díky nim zářilo jasnými barvami, měli možnost poprvé změřit své síly na mezinárodním hřišti, získali nové sebevědomí a tudíž i chuť do práce, neboť věděli, že se podílejí na něčem výjimečném.

Bruselský sen / československá účast na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let /

Tehdejší design byl novátorský asymetrickými či ledvinkovými formami, jinou strukturou, ostrými diagonálami a hlavně pastelovými barvami. Na čas se z něj stala móda, i když - jak to bylo tehdy obvyklé - poněkud nedostupná. Výroba nestíhala pokrýt poptávku.

Ranní úvaha Karla Hvížďaly: Jan Koblasa o důležitých věcech

Jan Koblasa: Běsi (2006–2007)

„Umění musí být. Umění musí být uměním. Musí být vzácné. Nečekané. Krásné. Překvapující. Jedinečné. Všeobsažné. Vznešené. Neopakovatelné. Neopakované. Tajemné.

Lidé si často vyráběli po bruselském stylu nábytek sami nebo si alespoň podobným způsobem nechávali vymalovat obývací pokoje. Dodnes je možné se ve vilových čtvrtích setkat ještě s tzv. bruselskými ploty, které byly svařeny z nepravidelných tvarů a někdy i různě barevně natřených.

A to, co z této doby zbylo, lze dodnes koupit ve starožitnictví: sběratelé jsou ochotni za to platit někdy i neuvěřitelné sumy. Psychologové tvrdí, že za to může energie optimistických tvůrců, která dodnes z jejich výtvorů sálá a lidi oslovuje. A právě z této energie se zřejmě zrodila i tzv. zlatá šedesátá léta.

Spustit audio