Ranní úvaha Karla Hvížďaly: Pátá čtvrť Davida Jana Novotného

28. únor 2018

Je to dobře, když je někdo stále odněkud. To je asi to, co člověka napadne po přečtení knihy Soukromá historie Páté čtvrti a okolí, protože tohle už dnes může říci málokdo.

David Jan Novotný je zatvrzelý starousedlík a žije v pražském Josefově, jak se Páté čtvrti říkalo, už 67 let: přestěhoval se nejdál z Pařížské do Dlouhé. Pátá čtvrt, tedy bývalé židovské město, je pro něj stejně jako pro Samuela Brandeise něco mimo tento svět, ve kterém nic nemůže mít tři půlky. Proto prý je na místě, které vždy bylo mimo tento svět a kde bylo možné všechno. Konec konců i hodiny na židovské radnici se tu dodnes posouvají proti proudu času, jakoby do minulosti místo do zítřka.

Ranní úvaha Karla Hvížďaly: Jan Koblasa o důležitých věcech

Jan Koblasa: Běsi (2006–2007)

„Umění musí být. Umění musí být uměním. Musí být vzácné. Nečekané. Krásné. Překvapující. Jedinečné. Všeobsažné. Vznešené. Neopakovatelné. Neopakované. Tajemné.

A podobně postupuje i autor, který vzpomíná na to, jak klukovské party byly rozdělené podle ulic na Františkány, Sanytrováky, Masňáky atd., které mezi sebou stále bojovaly, a to dost tvrdě: házely po sobě kameny. Sám autor patřil k Sanytrovákům. Naše generace si nutně vzpomene na Foglara a jeho Stínadla se bouří, ale pan Novotný se v knize vůči Rychlým šípům vymezuje: Pro Sanytrováky byl Mirek Dušín příliš papírový hrdina.

Největší změny poznamenaly Pátou čtvrt za života autora dvakrát: v 50. letech, kdy zmizely krámky soukromých obchodníků a řemeslníků a zbyly po nich jen chátrající rolety a domy, z nichž padaly omítky, protože se o ně nikdo nestaral, když je ukradl stát majitelům a v 90. letech, kdy se část domů vrátila původním majitelům. Z Pařížské ulice se stala nejdražší ulice v Česku, která dle některých znalců je prý dražší i než pověstná Bahnhofstrasse v Curychu. A většina ostatních bývalých krámků se změnila v restaurace. Jen v Dlouhé ulici prý za starých časů byly dvě, v 90. letech asi šestnáct a teď jich je tam zhruba třicet.

Ranní úvaha Karla Hvížďaly: Podivná smrt Evropy

Evropa

„Svět přichází do Evropy přesně v ten moment, kdy Evropa ztratila ze zřetele, čím je.“

A obdobně se změnil i život na ulicích: když pan Novotný byl kluk, parkovala na silnici sotva dvě či tři auta: ulice patřila klukům, kteří tam hráli fotbal či jiné hry a všichni se navzájem znali: v Dušní měla mlékárnu paní Slezáková, naproti byl drogista pan Ludvík, v Dlouhé pan Horák... Dneska, píše autor, ani nevíte, komu obchod patří, jak se jmenují prodavači, protože do těch drahých obchodů matky s dětmi nakupovat nechodí, neposílají děti pro kabelky od Gucciho a pro zlaté hodinky vykládané diamanty.

Změnu Páté čtvrti nejlépe vystihuje hlasovací lístek místního referenda tohoto znění: Nesouhlasíte se záměrem hlavního města Prahy postavit sochu Sigmunda Freuda na Kozím plácku? Ano! Ne! Ať odpovíte jakkoliv, výsledek je stejný.

autor: ČRo Vltava
Spustit audio