Ranní úvaha Karla Hvížďaly: Jan Koblasa o důležitých věcech

Nerozluštitelné. Nevysvětlitelné. Nevysvětlující. Strašné. Skvostné. Temné. Oslňující. Křehké. Brutální. Hrůzné. Laskavé. Hluboké. Naplněné. Plné. Musí být smích i pláč. Musí mít teplotu člověka. Musí být dotýkané. Po celém povrchu formy. Až do mikrostruktur zpracovávané.

Jan Koblasa, Babylon|foto:Hana Hamplová

A musí mít tak velký tvar, aby bylo člověkem. Horou. Stromem. Hvězdou. A opakem toho všeho. A opakem opaku... A...“

Ranní úvaha Karla Hvížďaly: Podivná smrt Evropy

„Svět přichází do Evropy přesně v ten moment, kdy Evropa ztratila ze zřetele, čím je.“

Tohle napsal český sochař, malíř, scénograf, ale i básník, hudebník a profesor sochařství Jan Koblasa v době, kdy umění mělo být služebné, polopatistické, popisné, zkrátka nudné. Důsledky byly hrůzné, jak na to často vzpomínal:

„Ještě v roce 1961 udělali v Praze zátah, při kterém zavřeli sběratele umění, Borovičku, Čeřovského a další. Zabavili jim sbírky a je poslali na Bory s tím, že prý kšeftovali s uměním. Obrazy vystavili v Mikulandské ulici a dali k nim ceny, třeba Istler za 40 korun, Černý, velký obraz, za dvě stovky, což mělo ukázat, jakou to má podle nich hodnotu… Ovšem nikdo si to nesměl koupit. Pak udělali „aukci“, Istler chtěl koupit své vlastní věci zpět, ale to mu nedovolili.“

Ranní úvaha Karla Hvížďaly: O kulturní krizi

Proč  Evropu překvapil brexit, vítězství Macrona ve Francii, Babiše v Česku, a naopak proč doposud zůstala v čele Německa paní Merkelová?

Na Jana Koblasu vzpomínám, protože ve vřavě událostí se koncem minulého roku, kdy za něj probíhala zádušní mše v kostele Nejsvětějšího Salvátora, trochu pozapomnělo. Zemřel 3. října, dva dny před svými 85. narozeninami, v Německu, kde byl léta profesorem v Kielu.

Jan Koblasa byl nepřehlédnutelný nejen jako sochař s mimořádnou citlivostí k materiálům, ale i jako chlap. Patřil do výrazné umělecké party přelomu 50. a 60. let. Kromě výtvarníků jako byli Karel Nepraš, Béďa Dlouhý, Mikuláš Medek, Libor Fára a Josef Istler, tam patřili i herci Marie Tomášová a Pavel Landovský.

Ranní úvaha Karla Hvížďaly: ČRo Vltava - aktuálnější a užitečnější

Když John Reith v roce 1927, tedy po pěti letech existence, měnil British Broadcasting Company na Corporation, měl k tomu dva důvody.

Když zrušili divadlo v Klatovech, Landovský Koblasovi dělal chvíli tajemníka a zařizoval pro něj a Medka v roce 1963 výstavu v Teplicích. Ve stejné době spolu s Medkem navrhoval interiér do kostela v Jedovnicích. Od té doby již měl zakázek hodně a začal cestovat. Okupace ho zastihla v Itálii a do Čech se již nevrátil.

Vyjmenoval jsem hodně lidí, kteří Koblasovi byli blízcí, protože všichni tito umělci měli podobně pokažený život: uplatnit se doma mohli jen krátce v druhé půlce 60. let a pak až po roce 1989. Představme si, oč by bylo veseleji, kdyby mohli celý život naplno pracovat. I dnešek by vypadal jinak.