Ranní úvaha Karla Hvížďaly: ČRo Vltava - aktuálnější a užitečnější

03114460.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03114460.jpeg

Když John Reith v roce 1927, tedy po pěti letech existence, měnil British Broadcasting Company na Corporation, měl k tomu dva důvody.

Po zkušenosti z generální stávky v roce 1926, kdy jeho stanice dala ve vysílání více prostoru vládě než stávkujícím, se rozhodl, že pro příště musí být dán stejný vysílací prostor oběma stranám, aby si posluchač mohl udělat sám vlastní názor.

A podobně se choval ke kultuře: Po zkušenosti s majiteli licence, kteří ho kvůli poslechovosti nutili k vysílání pouze komerčně úspěšné muziky, se rozhodl tomuto trendu vzdorovat a vysílat celý vějíř kulturních žánrů ve všech oborech, aby si sám každý mohl vybrat, co ho zajímá. Tak se zrodila první stanice, která vytvořila předobraz tzv. veřejnoprávních médií. Později byl John Reithovi za ten krok udělen titul barona.

A přesně na tuto tradici po 90 letech, i když možná nevědomky, navazuje Český rozhlas Vltava pod vedením novináře a filozofa Petra Fischera, který se snaží Vltavu více otevřít společnosti, učinit ji přístupnější většímu okruhu posluchačů, být aktuálnější, a tudíž užitečnější: orientovat je v nabídce, která je od doby pana Reitha mnohem větší a navíc dostupnější po celém světě. Taky by se dalo říci, že se stanice Vltava snaží vytvořit prostředí, ve kterém budou moci vést dialog jak posluchači mezi sebou, tak tvůrci se svými posluchači.

Historik a profesor na Svobodné univerzitě v Berlíně Christoph Stölzl říká, že stačí se ohlédnou zpět a je zřejmé, že veškerá úspěšná období v Evropě, kdy se rychle vyvíjela věda, technologie a průmysl, jsou spojená s obdobím vysokých kulturních výkonů. Dokládá to na létech 1770 až 1800 a 1870 až 1914 i na 60. letech minulého století.

Pro země, jako je Česká republika, která nemá žádné velké nerostné bohatství, žádnou naftu a turistům nemůže nabídnou ani moře, ani vysoké hory, to platí dvojnásob. My bychom měli žít převážně z vysokých duchovních výkonů, mezi něž kultura bezesporu patří. Pokud naše hospodářské elity nebudou vysoce kulturně kompetentní, nebudou moci  komunikovat s okolními elitami. Navíc spory o estetické otázky představují nejlepší trénink tvůrčího zacházení se symboly, gesty, rituály a rozdílnými faktory, které pro současný provoz hospodářství jsou stejně důležité jako ceny, DPH a benefity, na což se u nás často zapomíná.

Kultura není jen „nadstavbou“, jak se domnívali marxisté, nad vrstvami obecně lidských základů nebo nad ekonomickou superzákladnou, jak si někdy myslí neoliberálové. Podle amerického antropologa Clifforda Geertze, bývalého profesora z univerzity v Princetonu, je kultura naopak v duchu hodnotového racionálního přístupu všeobecným systémem, který představuje kontrolní mechanismy sloužící k regulaci lidského chování. A podporuje odpovědnost, která se z naší společnosti vytrácí. Greetz dokonce tvrdí, že neexistuje žádná na kultuře nezávislá lidská přirozenost.

Proto je dnes nejcitovanějším filozofem Ital Giorgio Agamben, který připomíná, že politika byla vždy multidisciplinárním oborem, kam patřila od jaktěživa znalost psychologie, historie, náboženství, antropologie, ekonomiky, kultury a redukce politiky pouze na ekonomiku představuje jedno z největších ohrožení naší civilizace: zaměňuje hodnoty za ceny, i když víme, že třeba jedny ze základních hodnot jako jsou čest, odvaha a svoboda mají cenu nevyčíslitelnou, zatímco spousty zbytečností mají přemrštěné ceny.

Pokud se tato proměna Vltavy podaří, nebude sice její šéfredaktor povýšen do šlechtického stavu, ale posluchači by jeho tým mohli považovat za ušlechtilý.