Ranní úvaha Ivana Šterna: Před sto lety slavili padesát let Národního divadla

16. květen 2018
Národní divadlo v Praze před rokem 1898

Češi si nechali ujít oslavu pěti set letého výročí upálení Jana Husa a slavné odhalení jeho pomníku na Staroměstském náměstí, plánované na 6. července 1915, protože zuřila válka.

Nenechali si ale ujít oslavu padesátiletého výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu ve čtvrtek 16. května 1918 navzdory tomu, že zuřila válka.

Ranní úvaha Ivana Šterna: Před sto lety bylo Marxovi sto let

Portrét Karla Marxe

Přesně před sto lety v neděli 5. května to bylo sto let od narození Karla Marxe. Zuřila stále světová válka.

V předvečer oslavy Alois Rašín, před rokem ještě politický vězeň monarchie, v Národních listech vzdává úctu české schopnosti svépomoci. Svépomocí nevzniklo jen Národní divadlo, instituce jinde placená ze státního rozpočtu, stejně tak se rodilo i celé české školství, podtrhuje Rašín.

V Českých Budějovicích v roce 1892, dodávám z pilnosti, například výstavbu budovy české vyšší školy reálné, tedy průmyslovku, na Budějovicku tak potřebnou pro rozvoj českého podnikání, zafinancovala z velké části zdejší podnikatelská a buditelská rodina Zátků.

Jistě je znáte: Těstoviny, sodovka limonáda, cikorka a šumivé víno. A místní česká záložna, k jejímuž vzniku dal podnět, jak jinak, zas jeden ze Zátků, advokát August Zátka.

Ranní úvaha Ivana Šterna: Poláci, Bohumil Hrabal a chvála strýce Pepina

Bohumil Hrabal v roce 1988

Polský překladatel Aleksander Kaczorowski má na svém kontě překlady z Haška, Čapka, Kundery a Havla. Nejvíc se ale Poláci zamilovali do jeho překladů Bohumila Hrabala.

Rašín zmínkou o nezbytné svépomoci zdůrazňuje, jak rakouskému státu málo záleželo na rozvoji české vzdělanosti a její rozvoj se děl jemu navzdory. Z pilnosti ještě dodávám: Skutečnost, že se česká emancipace kulturní a vzdělanostní rodila svépomocí, nesla sebou podstatnou výhodu: Český národ si tak rozvíjel vědomí svébytnosti a prohluboval vlastní občanskou společnost, základ trvale udržitelné demokracie. 

Onen slavný čtvrtek slavili v Pantheonu Národního musea. Karel Kramář, před rokem ještě politický vězeň monarchie, jako hlavní řečník zdůraznil, že pro současnost má výročí Národního divadla významný politický přesah. Jestliže si před 50 lety Češi slibovali od kladení základního kamene, že česká kultura a vzdělanost dostane tak podnět k plnohodnotnému rozvoji, pak nynější připomínka tehdejší události podtrhuje sílící úsilí Čechů o státní samostatnost.

Slavili i v Plodinové burze na Senovážném náměstí. Dali si zde sraz národní socialisté a sociální demokraté. Václav Klofáč, vůdce prvých promlouval obdobně. „Jako jsme vybudovali Národní divadlo své a jen své…,“ řekl, „tak také vybudujeme si budoucnost svou a jen svou,… vybudujeme si i svůj stát, abychom byli svoji, úplně svoji…“

Ranní úvaha Ivana Šterna: Chvála Josefa Švejka

03749140.jpeg

Chceme-li sami sebe do krve urazit, říkáme, že jsme samí švejkové. Psáno s malým „š“. Pojmenování po nás převzali i naši severní sousedé.

Jestli cenzura pustila citaci z Klofáčova projevu a umožnila Národní politice ji otisknout, přiznává tentýž list, že tomu tak nebylo u známého sociálně demokratického bouřliváka Františka Soukupa. „Cenzurní poměry nepřipouštějí pohříchu citovati obšírněji kritiku, jíž dosavadní vývoj války i politických poměrů podrobil doktor Soukup,“ píše list.

Cosi cenzura přece pustila. „Schůze ta,“ volal poslanec Soukup, „není jen manifestem pro osvobození člověka, ale i pro osvobození národů, pro svobodu národů v samostatných státech. Pro českého socialistu není po všem, co jsme prožili a prohlásili, žádné cesty zpět!“ Požadavek státní samostatnosti byl pro cenzuru patrně ke skousnutí.

Přesto však: Chápete, proč tehdy téměř veškeré německé listy měly ty sršaté Čechy, zaklínající se samostatným československým státem, za velezrádce? Proč sám hrabě Czernin, rakouský ministr zahraničí začátkem dubna prohlásil, že čeští vůdci zneužívají poslanecké imunity, jen aby mohli provozovat své podvratné a velezrádné rejdy?

Kéž bychom alespoň chvíli byli jako oni!

  • Kultura
  • Komentář