Ranní úvaha Benedikta Mohelníka OP: Dokonáno jest!
Tato dvě slova bývají vytesána na podstavcích křížů stojících na prostranstvích obcí anebo tyčících se volně v krajině.
Poslední Ježíšovo zvolání na kříži těsně předtím, než odevzdal ducha, je vyhlášením, že dílo je dokončeno, je téměř triumfálním provoláním, že úplně všechno je už naplněno.
Ježíš si je od samého začátku svého působení vědom, že skutky, které mu Bůh – jeho Otec svěřil vykonat, má dovést k dobrému konci (J 5,36).
Během let, které tráví se svými učedníky, je vede k tomu, aby pochopili, o jaké skutky se jedná. A když před velikonočními svátky přišla Ježíšova hodina, aby přešel z tohoto světa k Otci, a protože miloval ty své, kteří byli ve světě, ukázal jim, že je miluje až do konce (J 13,1). Jiné překlady říkají až do krajnosti.
Při večeři, oné poslední, Ježíš vstal od stolu, sundal si svrchní šat a přepásán zástěrou začal svým učedníkům umývat nohy. Petrovi se to zdálo natolik nepatřičné, že to rázně odmítal. Mistr ho přesvědčil. Mezi apoštoly v tu chvíli ještě seděl i Jidáš. Ten záhy zmizel do temnot zrady. Poté, co vykonal tuto službu a vrátil se ke stolu, Ježíš vyhlásil nový zákon obsahující jediné přikázání: „milujte se navzájem; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem“ (J 13,34).
Ježíšovo zvolání z kříže je veřejným a slavnostním vyhlášením, že on svůj skutek lásky naplnil až do úplného konce. Nepodlehl výhružkám velekněží a Piláta, aby se zřekl svého synovského vztahu s Bohem, svým Otcem, nepodlehl pokušení ukázat svou moc zázračným sestoupením z kříže a zdrcením svých protivníků, ale prosil Boha za odpuštění pro ty, kteří ho ukřižovali, až do konce nepřestal milovat své nepřátele. Život jiných mu byl cennější než jeho vlastní. Z kříže ukázal sílu lásky.
Ty kříže, na kterých stojí napsáno „dokonáno jest“, jsou pro nás opěrnými body na našich životních cestách. Ať už jsme věřící, anebo se za takové nepovažujeme, nabízejí nám oporu, když na nás dotírají špatné myšlenky, když se nás zmocňují pochybnosti. Láska není snadná věc a ta opravdová až příliš dobře ví, že se nemůže jen tak snadno vyhnout utrpení.
Ty kříže jsou pro nás výzvou zvláště v tomto pašijovém týdnu. Pohled na ně nám může být povzbuzením, abychom neztráceli odvahu, když se všechno zdá tak těžké, abychom nepodléhali malomyslnosti, když nám docházejí síly a vše zdá být již ztracené.
Když se přes všechny obtíže nenecháváme odradit a konáme skutky lásky, můžeme si často připadat jako ti, kdo druhým myjí nohy. Jsou mezi nimi Petrové, kteří to nechápou, ale jsou mezi nimi i Jidášové. Pokaždé, když ukážeme, že životy těch druhých jsou pro nás cenné, zvolání „dokonáno jest“ se vtesává do našich srdcí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka