Rajmund Habřina: Vězeň za dráty
Apokalypticky drastické téma smrti ve sbírce Vězeň za dráty, která vznikla mezi únorem 1942 a květnem 1945 v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. Premiéru poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Básník, prozaik, dramatik a esejista Rajmund Habřina se narodil 28. září 1907 v Příbrami u Brna s příjmením Chatrný. To si však v roce 1939 nechal úředně změnit na Habřina, zřejmě podle stejnojmenného potoka, protékajícího jeho rodnou vsí, a snad také jako odkaz k Otokaru Březinovi. Studoval nejdříve na klasickém gymnáziu a po maturitě na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde se věnoval češtině, filozofii a němčině. K jeho učitelům zde patřil i literární historik Arne Novák.
Od počátku třicátých let působil jako středoškolský učitel, současně se zapojil do brněnského literárního a kulturního života. Přispíval do řady novin, časopisů a sborníků. Působil také jako překladatel, a to především ze slovinské literatury.
Silný vztah k rodnému kraji se projevil jak v jeho pracích prozaických, tak v esejích. Básnicky vyznívá knižní esej Světla nad Kralicemi z roku 1931, prodchnutý duchem evangelické tradice. Ještě dříve, v roce 1930, vychází Habřinova pozoruhodná básnická prvotina Marný smích věčnosti a po dalších třech sbírkách v roce 1938 sbírka Sasanky. V recenzi nazvané Květiny a moře sbírku v pátém čísle Uměleckého měsíčníku Kolo hodnotí Antonín Veselý:
Vědomí blízkosti mrtvých, podílníků na našich radostech a strastech a zároveň vyhnanců, toužících po návratu do života, slyšená melodie uren, uhasínající sluneční svit, a podobné stavy vytržení nad zrušením přehrady mezi životem a smrtí svědčí o duchovním sblížení s Březinou.
Po německé okupaci v roce 1939 se Habřina zapojil do protifašistického odboje. V roce 1941 byl zatčen a v lednu 1942 odsouzen za „přípravu velezrady proti Říši“. 4. února byl deportován do Mauthausenu s výrokem „návrat nežádoucí“.
Jestliže již v Habřinových sbírkách ze třicátých let je přítomné téma smrti, pak až prorocky, vzhledem k jeho pozdější zkušenosti vězně koncentračního tábora, vyznívá v eseji nazvané Smrt v jeho dizertační práci Březina a Nietzsche, vydané knižně v roce 1935. Apokalypticky drastickou podobu potom získalo téma smrti ve sbírce Vězeň za dráty, která vznikla mezi únorem 1942 a květnem 1945 v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. Ve dvou vydáních sbírka vyšla v letech 1945 a 1946. V dovětku k druhému vydání Habřina napsal:
„Všechny její části byly vytvořeny bez písemných záznamů. V táboře byly v úzkém okruhu Čechů a později i Slováků zpaměti recitovány. Domů přineseny v paměti a teprve doma zapsány. Na okraj několika kritických soudů, které mají za zlé, že autorův pohled nebyl stržen dovnitř sebe samého, nýbrž vně, to jest do koncentračního pekla, chci uvést zásadní slovo. I když byl autor na mauthausenské planýrce bit, nevystavuje své rány na odiv, nýbrž záměrnou cestou vůle přišel k odosobnění. Ti, kteří trpěli jakožto jedinci, bývali někdy blízko nebezpečí zapomínat, že v tisícových zástupech trpí Člověk, a že v tomto člověku trpí především to, co krásného a velkého, tedy co lidského vytvořily generace od dob antiky až po XX. věk.“
Z koncentráku se Habřina vrátil se značně podlomeným zdravím, přesto se zapojil do společenského a kulturního života. Zhoubnost ideologie a praxe nacismu vyjádřil po válce v knihách Krvavý účet a Nadčlověk a nadnárod.
Po roce 1948 Habřina zřejmě nemohl psát podle svých představ a i když se společensky angažoval, umělecky se odmlčel a věnoval se povolání učitele. Už před válkou působil v Brně na gymnáziu na dnešní Třídě kpt. Jaroše, po válce potom na gymnáziu na Křenové, kde byl v padesátých letech ředitelem. Zemřel 2. dubna 1960.
V celku Habřinovy tvorby nelze opomenout ani práce pro Český rozhlas, například drama Valašská stráž z roku 1938 a hru Silvio Pellico, vězeň špilberský, o jejímž úspěšném vysílání ve stejném roce se zmiňuje první číslo časopisu Kolo a která byla vysílána také v jazyce esperanto. Mezi pořady akcentující téma svobody a odvahy patřilo i pásmo Chvála Moravy, natočené ještě počátkem roku 1941 a vysílané téhož roku v květnu. Je známo i herecké obsazení postav, „hlasů Moravy“ (hlas Beskyd, Zlínska, Českomoravské Vysočiny…). Další Habřinovy hry byly vysílány bezprostředně po válce, ani jejich nahrávky se však nezachovaly…
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
