Rainer Maria Rilke: Prazvuk. Poslechněte si úvahu německého básníka

Text s názvem Prazvuk básníka, prozaika a esejisty Rainera Marii Rilka (1875–1926) vznikl roku 1919 v den Nanebevzetí Panny Marie během čtyřtýdenního pobytu ve švýcarském Sogliu a může být pokládán za jediný esej pocházející z jeho pozdního období. Podle jednoho z nejvýznamnějších německých literárních teoretiků Friedricha Kittlera patří k úplně prvním textům reflektujícím nutné proměny lidského myšlení v kontextu rozvoje nových médií, jakými byly stenograf, gramofon, rádio, film apod.

„Před Rilkem ještě nikdo nenavrhl, aby byla přehrána stopa, kterou nikdo nenahrál.“ Na pozadí až směšně technicistního a nepoetického líčení školního pokusu rozvíjí autor Elegií z Duina a Sonetů Orfeovi úvahu o možnostech expanze lidského myšlení do jiných vjemových sfér. Pojmové uvažování se Rilkovi jeví jako neoprávněně orientované na zrak, a tudíž ve vztahu k reflektovanému světu jako mimořádně neadekvátní.

Předjímaje teigovskou tezi o poezii pro pět smyslů se tak pražský rodák v touze o vlastní poetickou proměnu ptá: „Co by se stalo, kdybychom hrot fonografu oklamali a vedli ho stopou, jež nepochází z grafického překladu tónu?“ Co by se stalo, kdyby onou stopou byly „lebeční švy“?