Radu Muntean: Jako režisér chci zůstat neviditelný

22. červenec 2015

Přinášíme rozhovor s jedním z nejvýraznějších tvůrců tzv. rumunské nové vlny, Radu Munteanem, autorem filmů Papír bude modrý, Úterý po Vánocích a dalších, včetně novinky O patro níž.

Letos 44letý Radu Muntean patří k předním rumunským režisérům a scenáristům. Debutoval v roce 2003 snímkem Zuřivost. Na festivalovém okruhu zazářil jeho snímek Papír bude modrý, který se odehrává během pádu Ceaușescovy diktatury. V českých kinech byl k vidění jeho komorní snímek o nevěře a muži mezi dvěma ženami Úterý po Vánocích. Civilní drama O patro níž je jeho pátý celovečerní film, opět ze současnosti. Drama o vraždě a svědomí je plné podpovrchového napětí.

Rozhovor s Radu Munteanem jsme vysílali v pořadu Slovo o filmu. Je o tom, jak Muntean při revoluci v r. 1989 málem zastřelil člověka, ale hlavně o napětí, úplné režijní kontrole nad vznikem filmu, scenáristickém procesu a samozřejmě o většině položek Munteanovy filmografie – včetně novinky O patro níž, která se promítala na MFF Karlovy Vary a bude k vidění i v českých kinech.

03435143.jpeg

Část rozhovoru vám nabízíme i v přepisu:

Slyšel jsem, že jste během rumunské revoluce v prosinci 1989 málem zastřelil člověka. Je to pravda? Jak vás to ovlivnilo jako člověka a jako filmaře?

Ano, je to pravda, bylo to v průběhu revoluce. Byl jsem v té době v armádě, sloužil jsem v Bacău na severu země a hlídali jsme tam tenkrát ředitelství jedné energetické firmy. (…) Snažili jsme se zastavit auto, které ale nechtělo zastavit a řidiče jsme ve vypjaté situaci málem zastřelili. Po nějakém čase jsem si uvědomil, že za podobných podmínek tenkrát přišla spousta lidí o život. Uvědomil jsem si, o jaká nedorozumění a absurdní situace se jednalo. Až pak jsem si to celé nějak srovnal v hlavě. Tenkrát, v roce 1989, jsem totiž - stejně jako spousta jiných mladých Rumunů – byl dost radikální, zblázněný pro věc a chtěl jsem za revoluci prostě bojovat. Dost možná byl právě tenhle zážitek hlavním impulsem k mému druhému filmu Papír bude modrý.

Před Papír bude modrý jste stihl natočit ještě debut Furia, Zuřivost. Ten má blíž k žánrovým filmům, obsahuje akční sekvence, například automobilovou honičku hned v úvodu filmu. Dneska považujete tenhle svůj film za plnohodnotný debut, ve kterém jste uplatnil témata, se kterými pracujete dodnes, nebo spíš za nutný první krok do světa filmu, díky němuž jste se seznámil s lidmi důležitými pro vaši další kariéru, vyzkoušel si režii a podobně?

Víceméně platí to druhé. Pro rumunský film to byla nelehká doba. Vznikaly jen tři až čtyři filmy do roka. Dostal jsem se tenkrát do kontaktu s tehdejším největším soukromým producentem ředitelem Pro TV, tehdy velmi úspěšné televizní stanice. (…) Problém byl, že jsme od toho chtěli každý něco jiného. On chtěl akční hit, mainstreamový film se slavným zpěvákem v hlavní roli a o malé bukurešťské mafii, která ovládá ten svůj byznys. Já chtěl něco říct o násilí ve společnosti 90. let. Výsledkem je kompromis mezi tím, co chtěl on a co jsem chtěl já. Byla to zajímavá zkušenost a po ní jsem se rozhodl, že bych měl mít na filmem plnou kontrolu. Od začátku do konce. (…)

Váš film Úterý po Vánocích je zjednodušeně řečeno o milostném trojúhelníku, nevěře a jednom muži mezi dvěma ženami. Vzbuzuje asi nejosobnější divácké reakce. Čím to podle vás je?

Ano, je to tak, je to zajímavé. Ale je to asi přirozené, protože skoro každý z diváků se někdy nacházel v pozici jako některá z těch hlavních figur. Podváděl partnera, byl podvedený, nebo byl tím milencem nebo milenkou. Diváci se napojují na jednoho, nebo na druhého.

O Úterý po Vánocích jste řekl, že to pro vás byl nejtěžší film po scenáristické stránce. Na scénáři jste ale pracoval ve své stálé trojici (Alexandru Baciu a Razvan Radulescu a vy). Diváci jsou ve vnímání rozdělení podle toho, z jakého úhlu film vnímají a k jaké postavě se přimykají. Byla to práce na scénáři komplikovanější, protože i vy jste byli rozdělení?

Přesně. Máme pochopitelně různé životní zkušenosti a každý z nás hájil v průběhu vzniku scénáře ty své. To psaní šlo nakonec dobře, našli jsme postupně cestu, jak si s tím poradit, ale skutečně to byl ze všech scénářů ten nejtěžší. Asi to byl ten důvod.

O patro níž, váš nejnovější film, vypráví o muži, který pravděpodobně viděl události směřující k vraždě, ale rozhodne se to neříct policii. Zajímá mě například, jak jste vybral povolání pro svou hlavní postavu. Je to člověk, který se živí registrováním aut. Asi jsem nikdy neviděl takovou profesi ve filmu. A hlavně je ta profese pevně spojená s tím, o co jde v zápletce. Hádám, že jste měl nejdřív základní myšlenku o muži, který před policií zatají svoji výpověď. Jak jste přišel na spojení s civilním životem a společenským zasazením jeho svědecké role?

Základní myšlenka byla zobrazit hlavní postavu jako někoho, kdo má ve svém profesním životě všechno pod kontrolou. Všechno zvládá. Má víc zákazníků najednou, přehazuje si je sem a tam a ještě s nimi při tom zvládá žertovat. Je pánem situace. A najednou je v nepříjemné situaci, kterou nezvládá. (…)

A je v této postavě skrytá nějaká charakteristika Rumunska? Nebo střední a východní Evropy, ve které v současnosti žijeme?

Už jsem tuhle otázku dostal. Je to asi logické, se na to zeptat, ale já jsem neměl v úmyslu skrze tuto postavu nějak portrétovat Rumunsko nebo společnosti v současné východní Evropě. Poté, co se mě na to ptali novináři v Cannes, jsem se nad tím sám zamyslel. Určitě tam kus Rumunska je. Já sám žiju v Rumunsku a nemůžu vypovídat o žádné jiné než naší společnosti. Ale není to cílené a vědomé. Například jsem v tomto ohledu přemýšlel o hlavní postavě. V Rumunsku je pořád zažitý model mužské hlavy rodiny, která má velké ego nedává najevo slabosti. Můžete to brát jako důvod k tomu, že Patrascu svojí ženě neřekne, co viděl a slyšel. Bojí se, že by si myslela, že chodí poslouchat cizí lidi za dveřmi, že by o něm zapochybovala, protože by si říkala, proč něco neudělal, když slyšel násilnou hádku. Možná v tom je charakteristika současné východoevropské rodiny, které se tím liší od té západní. Také elementy film obsahuje, ale nebylo mým cílem portrétovat skrz ně Rumunsko. Chtěl jsem natočit film o svědomí a morálce a o zásadních lidských dilematech.

Rozhovor vznikl díky vstřícnosti pořadatelů Transylvánského festivalu v rumunské Kluži. www.tiff.ro

autor: PaS
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...