Radek Malý: Přes všechny možné rozdíly jsme si podobní

Na tomto sídlišti vyrostly panelové domy mezi poli a zahradami kdysi německé zelinářské čtvrti, v 80. letech srovnané se zemí. Zůstaly jen náhrobky s německými nápisy, které Radek Malý ponenáhlu objevoval a začal si klást mnohé otázky. Kdo tu dřív žil a proč už tu dnes není?

Roku 1995 začíná studovat bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého.

„Mým velkým profesorem, na kterého dodnes nedokážu zapomenout, byl Ludvík Kundera. On mě na oplátku nazýval svým žákem.“

Ludvík Kundera přivedl Radka Malého k překladům poezie německých expresionistů. Do dnešního dne vyšlo několik pozoruhodných antologií. Citovali jsme i úryvek z nejnovější z nich věnované tvorbě Georga Trakla:

Hölderlin
Les do podzimu vnořen leží.
To pro něj větry utichly tu.
Zvěř pokojně spí kdesi v skrytu
a potok tiše poblíž běží.
Tak zatemnila se ta hlava
v kráse a lesku, v posmutnění
šílenstvím, které zbožné chvění
s večerem travou zašeptává.

Čtěte takéVizitky, rozhovory s lidmi, kterým umění proměňuje život. Od 4. září na Vltavě

„Důležité je pro mě v životě dovažování,“ říká Radek Malý, „sinusoida je základem vývoje. To neustálé střídání nás vrhá a vede vpřed, ať chceme či nikoliv.“

Stejně postupuje i ve své autorské tvorbě. Angažované verše střídají říkanky, hloubavou mysl rozesměje vtip. Radek Malý se skrze své pobyty v Jeně, Berlíně a Braniborsku, kde se oženil a zplodil syna, stal ambasadorem německé kultury v Česku a obráceně.

„Je to pro mě hodně důležitý i zábavný úkol ukazovat, jak jsme si i přes všechny možné rozdíly podobní.“

V současnosti žije Radek Malý s rodinou v Praze, v Olomouci vyučuje a sní o burácivém tichu a klidném lomozu.