Ráda bych udělala projekt pro obyčejné lidi, říká architektka Eva Jiřičná

Eva Jiřičná žije od roku 1968 v Londýně

Světoznámá architektka Eva Jiřičná letos oslavila 75 let a rodný Zlín jí připravil retrospektivní výstavu. V tamním kulturním institutu Alternativa se můžete až do 20. prosince seznámit s nejvýznamnějšími díly slavné zlínské rodačky.

Eva Jiřičná si vysloužila celou řadu ocenění za osobitý přístup v oblasti architektury a designu – byl jí udělen titul Královský průmyslový designer, Řád Britského impéria za design, byla zvolena členkou Královské akademie umění a uvedena do Americké síně slávy.

Na kontě má celkem přes 700 architektonických děl a z každého nového projektu má radost. A v hlavě nosí i jeden dosud nesplněný sen.

„Ráda bych udělala projekt pro obyčejné lidi, kteří si zaslouží být ve zdravém a správném prostředí. To, že si to můžou dovolit ti bohatí, je sice krásný projekt, ale to člověku nepřidá na pocitu, že něco udělal pro ty, kteří si to opravdu zaslouží.“

Klientům pomáhám domýšlet sny

Ze zkušenosti Eva Jiřičná ví, že představy investorů bývají většinou velice abstraktní a nerealistické. „Klienty poslouchám a snažím se vydedukovat, proč chtějí to nebo ono. A když to zjistím, jsem schopná jim nabídnout něco jiného, aniž bych porušila jejich sen. Pomáhám jim ho domyslet.“

03067234.jpeg

Povede-li se nápady a přání obou stran sjednotit, je to úspěch. Pokud ke shodě nedojde, nastává dost velký problém. „Někdo za to musí zaplatit. Klient samozřejmě platit nechce, když nedostane to, co si představoval, a architekt většinou nemá žádné peníze, takže je dobré, když se názory sjednotí dřív, než dojde k finální odpovědi.“

Architekt, který nechápe, jak staví příroda, není kompletní architekt

Kromě architektury je velkou láskou Evy Jiřičné taky chemie. Obě disciplíny mají podle ní leccos společného.

„Chemie je přírodní věda, a pokud architekt nechápe, jak staví příroda, není kompletní architekt. Myslím, že kdybych si zvolila chemii jako svoje hlavní zaměstnání, byla bych to dělala se stejnou láskou a nadšením jako architekturu. Kdyby byla možnost dělat obojí najednou, to by se mi líbilo ještě víc,“ svěřuje se Jiřičná.