Rabelaisovský smích K. M. Čapka-Choda

Spojení Karla Matěje Čapka-Choda s Francoisem Rabelaisem je možná trochu odvážné, ale, jak uslyšíte, nikoli nesmyslné. Literární historik Martin Tomášek se ovšem nezabývá hledáním, ani dokazováním přímého vlivu Rabelaisova románu na Čapkovu poetiku. Jde mu spíše o určitou podobnost vypravěčského typu, která se mu nedlouho po fascinujícím literárním setkání s Gargantuou a Pantagruelem vnucovala jako nejasný dojem při četbě Čapkových próz. Jak sám říká, patrně by se neodhodlal tyto v mnoha ohledech vzdálené spisovatelské osobnosti vážněji srovnávat, kdyby na postřehy stejného druhu nenarazil rovněž v dobové kritice. Rutte k románu Turbina mimo jiné poznamenal:

Z oněch pepanských typů z periferie, chorobných podivínů a nalíčených hejsků, kteří tu byli umístěni přímo do středu obrovité fresky, zavála na mne jakási nová odvaha, nový živelný nápor na umění. Bylo v tom cosi ryze českého, ale současně i světově rozmáchlého, neznámá, syrová vůně hmoty a těl, z nichž chvíli co chvíli probleskla rabelaisovská smyslnost, zkroucená do pitvorné křeči.
Miroslav Rutte

Šalda také v souvislosti s Turbinou vytváří paralelu mezi Čapkovou a Rabelaisovou filologickou obrazností. V Sezimově recenzi Antonína Vondrejce najdeme zase následující postřeh:

Nejednou se vše rozesmekne v široký úlevný rabelaisovskýsmích, jenž je aspoň na chvíli s to přinésti oproštění od empirického chaosu a tísně, nýbrž i od vesmírného pocitu lidské bezvolnosti a nicoty.
Karel Sezima

Konečně A. Novák označuje jednu z klíčových postav románu Řešany Honzu Peklo za rabelaisovského obra. Také R. Pynsent ve své studii Čapek-Chod and the grotesque sice opatrně, ale jednoznačně píše:

Když beru v úvahu celého Čapka, nechtěl bych ho srovnávat s jinými zjevnými experimentátory jako byli Cervantes, Rabelais, Voltaire, Sterne a Joyce, i když je jim daleko bližší než otřepaný Jaroslav Hašek, který byl s nimi všemi srovnáván.
Robert Pynsent

Schůzky s literaturou věnované Karlu Matěji Čapku-Chodovi se tedy pokusí přiblížit komiku jednoho z nejpozoruhodnějších českých autorů minulého století a jako vodítka přitom využijí „ozvěny Rabelaisova smíchu“ znějící v Čapkově díle.

Účinkuje: Tomáš Jirman a Eva Lenartová

Připravil Martin Tomášek a Eva Lenartová
Zvuk: Vojtěch Dluhý
Režie: Simona Nyitrayová

Natočeno v ostravském studiu Českého rozhlasu.