Pytlákova schovanka 2010 - recenze Jany Soprové

Divadlo Aqualung o sobě dává pravidelně vědět na přelomu jara a léta. I když soubor můžeme vidět i během roku např. v Akropoli či Dejvickém divadle, zdomácněl především na lodi Tajemství. Ta má letos divácky příznivé kotviště na Praze 2 nedaleko železničního mostu. Principál souboru Lubor Šplíchal se netají svou vášní pro tzv. pokleslé žánry, a tak po Draculovi a Příliš skromném Nicku Carterovi letos Aqualung sáhl po kultovní filmové parodii na kýč a vznikla tzv. offbeatová opereta Pytlákova schovanka 2010 aneb Šlechetný milionář. Tvůrčí tým se příliš nemění, podobně jako loni jsou autory scénáře Ondřej Lážnovský ve spolupráci s Kateřinou Mocovou, autorem scény Hynek Dřízhal, kostýmů Jitka Kotíková a Veronika Moudrá. Loutky pro inscenaci vytvořila Koko Jeřábková. Režie se znovu ujal Ondřej Lážnovský, který zároveň ve stylu cimrmanovského neherectví ztvárnil charakterního herce, s kamennou tváří svérázně glosujícího situace.

Nóvum ovšem vstoupilo do aqulungovského projektu prostřednictvím hudby. Nejenže je do děje aktivně zapojena ska skupinu The Spankers. Ale principál navíc oslovil jejich zpěvačku Terezu Krippnerovou, aby si zahrála titulní roli naivní venkovské dívky Elén, která málem podlehne svodům velkoměsta.Obdivovatelé roztomilé parodie Martina Friče z roku 1949 rozhodně nepřijdou o zásadní okamžiky příběhu, pomalu, ale jistě spějícímu k happy-endu. Nicméně, v žádném případě se nejedná o mechanickou nápodobu filmu. Naopak, jde o čirý divadelní tvar, s využitím loutek a malovaných plošných rekvizit, s výraznou hereckou stylizací. Je doslova prošpikován slovními, pohybovými, ale i vizuálními gagy.

Scénu sice vytváří stabilní vestavba pokoje, jež je proměnlivá díky okénku v pozadí, které může fungovat jako statický obraz, ale také se za ním např. při jízdě vlakem mohou míhat stromy, nebo nám umožňuje nahlédnout do soukromí postav prostřednictvím sledování jejich nohou či částí obličeje). Příběh je rozpohybován do klipovité podoby, obraz střídá obraz, takže rozhodně není čas se nudit. I když někdy jsou možná proměny prostředí pro diváka až příliš rychlé a ne úplně jasné.Tereza Krippnerová vklouzla do postavy Elén suverénně, vychutnává si prvorepublikový šarm své hrdinky, a navíc samozřejmě získává body výborným zpěvem. Zuzana Dřízhalová si tentokrát vyzkoušela zcela jinou polohu herectví - od někdejších naivek tu přešla do role sedřené, zrádně opuštěné matky či lehce mimoňské svobodné matky Kláry. Lubor Šplíchal si jako milionářský rozmazlenec René Dubský přiznaně užívá bonvivánské pózy alá Oldřich Nový (včetně charakteristických přízvuků). S žárlivou oddaností jej opečovává věrný sluha Bolton Petra Gelnara. Za Viktora Dvořáka zaskočil v roli houslisty Pavla Sedloně při premiéře Radim Jíra a vděčnou roli zloducha Malhorna hrál Martin Dusbaba. Hravost, chytlavé melodie, důraz na malebné detaily a rozmarně roztroušené gagy - to jsou devizy inscenace Ondřeje Lážnovského, která si nehraje na víc, než skutečně je. Na loď Tajemství se takový typ produkce velmi dobře hodí. Pro diváky, je-li pěkné počasí, může být příjemným bonusem také noční projížďka po Vltavě.