Putování za Svatým Grálem (6/15)

03278599.jpeg

On-line do soboty 3. ledna 2015.


Tematika Svatého Grálu je v románské středověké literatuře zachycena především v rozsáhlém cyklu prozaických románů, vzniklých v letech 1215-1235 a dochovaných v řadě velmi rozdílných rukopisných verzí.

Existujících devět úplných rukopisů lze seskupit do pěti základních okruhů:1) Příběh sv. Grálu, v němž se vypráví, jak byl Grál přenesen z Orientu na hrad Králů Rybářů.2) Příběh Merlinův, který začíná narozením Merlinovým, vypráví o Artušově intronizaci a končí narozením Lancelotovým.3) Lancelot z Jezera, nejrozsáhlejší část, která představuje polovinu celého cyklu a končí početím Galáda, syna Lancelota a dcery krále Pelese.4) Putování za Svatým Grálem, které končí smrtí Galádovou a zmizením Grálu, který je vynesen tajemnou rukou do nebe.5) Smrt král Artuše, v níž artušovská říše podléhá zkáze.

Naše četba na pokračování, Putování za Svatým Grálem, vznikla ze čtvrté části cyklu, kterou v r. 2006 vydalo v překladu Jiřího Pelána nakladatelství Triáda.

Rukopis vznikl někdy v letech 1225-1230, přičemž autor zůstává dodnes neznámý: Mistr Gautier Map, figurující v samém závěru vyprávění jako ten, kdo příběh Svatého Grálu přeložil z latiny do francouzštiny, autorem není. Literární historikové vyslovili domněnku, že autorem vyprávění byl patrně někdo, kdo měl blízko k cisterciáckému řádu a kdo v psychologicky jemně popsaném putování Galádově zachytil obraz asketického a mystického ideálu.

Putování za Svatým Grálem je mimořádným dílem nejen v kontextu celého pětidílného cyklu, ale i v kontextu celého francouzského písemnictví 13. století. Dokonale zvládnutý mýtus hledání grálu se stává velkolepou metaforou cesty k osobnímu zdokonalení a k nadosobnímu řádu. V mistrovsky stavěném vyprávění se prolínají a prostupují reminiscence novozákonní s mytickými prvky (nebezpečný stolec, zkouška s mečem) a je patrné, že autor dokonale ovládal látku biblickou i příběhy artušovských legend.

03278601.jpeg

Linearita vyprávění o putování postav je neustále prostupována rozhovory s poustevníky, kteří postavám příběhu osvětlují význam jejich dobrodružství a zasazují je do rámce historického (biblického i pseudobiblického) či eschatologického.

Pohyb v Putování za Svatým Grálem je de facto více cyklický než lineární: Svatý Grál se vrací na své původní místo do města Sarrazu, který představuje nebeský Jeruzalém, a Galád se vrací do země svých předků Davida a Josefa Arimathejského. Jedině Bohort vykoná tradiční, byť rovněž cyklickou cestu: vrací se na dvůr krále Artuše, aby zde vyprávěl o dobrodružstvích Svatého Grálu.

Básník Yves Bonnefoy, spoluautor překladu Putování za Svatým Grálem do moderní francouzštiny, upozorňuje na to, že celou hloubku skrytou v mýtickém příběhu Svatého Grálu se možná nikdy nedozvíme: „Kdo ví? Je možné, že smysl oněch vyprávění, který nám uniká, nebyl třeba ničím jiným než přeludem, křížením vlivů dávných keltských příběhů, dvorské erotiky a křesťanských prvků.“


Čte: Jan Hartl

Překlad: Jiří Pelán Připravila: Barbora BukovinskáRežie: Ivan Chrz

Natočeno v roce 2006.

Spustit audio
autor: Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby