Putování Šumavou s Kohoutím křížem. Vydejte se po stopách zapomenutých německých autorů
Kousek od šumavské vesničky Nicov stojí u cesty zvláštní kovový kříž s kohoutem na vrcholu, s hodinami, které ukazují třetí, tedy okamžik Kristovy smrti, a s mnoha drobnými předměty – nástroji Kristova umučení. Turisté, kteří sem zabloudí, se u neobvyklého artefaktu zastavují, fotografují si ho a často také přemýšlejí, co jednotlivé atributy vlastně znamenají. Repríza ze srpna 2018.
Pro autory stejnojmenné internetové čítanky je sám kohoutí kříž symbolem staré Šumavy, zaniklého světa, který se snaží hledat pomocí zapomenutých textů i obrazových dokumentů.
Vrátit na Šumavu literární díla německy píšících autorů byl nápad překladatele a básníka Jana Mareše z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Nezaměřil se jen na umělecky cenné texty, ale hledal i drobná svědectví o tom, jak kdysi lidé na Šumavě žili, překládal vzpomínky a dokumenty osobní povahy včetně deníků a korespondence. O elektronickou podobu čítanky pečuje Ivo Kareš, který nás spolu se svým kolegou Jindřichem Špinarem pořadem provází.
Výlety s Vltavou připomínají i možnost otevřít díky chytrému telefonu Kohoutí kříž na místech, která na svých toulkách Šumavou navštívíte, přečíst si v českém překladu nebo německém originálu text vztahující se ke konkrétnímu místu a podívat se, jak kdysi vypadalo. Od nicovského kohoutího kříže, kde se seznámíme s celým projektem, vyrazíme na vyhlídku nad Chvalšiny. Tady nelze nezmínit dílo spisovatele Hanse Watzlika, který v nedalekém Ondřejově působil jako učitel a zasadil sem částečně i děj své krásné povídky Cesta domů. Zároveň zazní otázka, jak se stavět k dílu autorů, kteří se stejně jako on přiklonili ve 30. letech minulého století k nacismu. Kohoutí kříž tuto skutečnost nezamlčuje, ale zároveň tyto „sporné“ autory ze šumavské literatury nevyloučil. Podobně je tomu i u textů vysídlenců, kde se stesk po ztraceném domově leckdy pojí s pocitem trpkosti vůči Čechům.
U kostela svatého Mikuláše v Boleticích doprovodí natáčení střelba z nedalekého vojenského újezdu, která dokreslí pochmurnou atmosféru zaniklé vesnice a připomene smutný osud některých okolních kostelů.
Kousek od Rožmberka nad Vltavou, stranou od rušné vodácké Vltavy, najdeme už jen zbytky křížové cesty a kaple ve Studenci. Na kdysi známém poutním místě otevřeme téma křesťanské víry a duchovních, jejichž literární tvorbu Kohoutí kříž připomíná.
Své putování uzavřeme na šumavské Bučině, kde mezi pastvinami a dnes už sotva patrnými zbytky rozvalených domů nalezneme památník spisovatele Johanna Petera, autora u nás téměř neznámého. Památník ve tvaru otevřené knihy stojí na místě Peterova rodného domu, někdejší rychty, a umístili ho sem společně Češi a Němci. V místech, kde bývala železná opona, je to projev vůle ke vzájemnému smíření. Podobné poselství nese i celá internetová encyklopedie německy psané literatury ze Šumavy Kohoutí kříž.
Související
-
Mystická místa jižních Čech spjatá s vodou
Voda. Tekutina, ze které je utvořena většina lidského těla. Ale také symbol života, očisty a znovuzrození.
-
Kultura v podzemí. Cesta za kultovními místy českého undergroundu
Ve Výletech s Vltavou se vydáme po některých uzlových bodech undergroundové kultury, průvodci nám budou Mirek Zelinský a literární historik Martin Pilař.
-
Šumava není jen národní park, je to obrovská bytost se spoustou povah, říká spisovatel Ondřej Fibich
Do jeho příbuzenstva patřil básník Vítězslav Nezval, rodiče se znali také s Jakubem Demlem. Mužským vzorem spisovatele Ondřeje Fibicha je ale spisovatel Karel Klostermann.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
