Ptačí sněm v Disku – recenze
Po inscenaci Ubu Antikrist nastudoval absolventský ročník Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU scénář Jeana Clauda Carriéra Ptačí sněm. Premiéru filosofického textu bohatého na podobenství převedeného s humorem na studentské jeviště v Disku viděla a pro Mozaiku recenzuje Tereza Vinická.
Hru napsal Carriére pro režiséra Petera Brooka v sedmdesátých letech. Ve vyprávění o cestě tisíců ptáků za bájným Simorgem – ptačím králem vycházel ze stejnojmenné filosofické básně z 12. století, ovlivněné mystickou formou islámu–- tzv.súfismem. Jeho podstatou je přiblížení se věřícího k Bohu nebo dokonce splynutí s ním, vysvětluje v programu dramaturg inscenace Vít Neznal, podle jehož slov mladé tvůrce na textu provokovalo především balancování na hranici divadelnosti.
A skutečně – vzniklá hra – stojící z velké části na vyprávění příběhů – se může jevit jako málo dramatická, nevhodná k převedení na jeviště. To, co se mladým divadelníkům stalo hlavní inspirací k překonání tohoto zdánlivého nedostatku, jsou postavy ptáků. Ty jsou každý podle svého druhu tu více originálně, jindy konvenčněji vybaveni souhrnem vlastností – jakousi druhovou psychologií. Setkáme se tu s věčně skeptickým a pochybovačným vrabcem, mírumilovnou, klidnou holubicí či s melancholickým slavíkem. Ten mimochodem dokáže ostatní ptáky dojmout a publikum výtečně pobavit zpěvem sladkobolných melodií současné i nedávné pop-music. Dostane se na sladce italského Erose Ramazottiho, nesmrtelnou ABBU, „kňouravého“ Jamese Blunta či oscarové Irglovou s Hansardem.
Humor, který je inscenacím studentům Katedry alternativního a loutkového divadla tradičně vlastní (občas narozdíl od představení činoherců), je tu realizován nejen v dialozích, ale i ve výtvarné složce inscenace. Opeřené kostýmy z igelitových proužků jsou zábavné a ve chvíli, kdy se ptáci téměř blíží k cíli, už před námi stojí bytosti zbavené své tělesnosti – tedy herci pouze v bílém prádle. Nápaditou scénu tvoří stavba z lešenářských trubek, po níž se lze pohybovat či sedět na ní jako na bidýlku, ale také vykuchaný Fiat 126, využívaný k okružním jízdám kolem lešení jako znázornění dalekého putování. Záměrně naivistické – připomínající školní besídky – jsou kostýmy a masky jiných bytostí (např. Netopýr, Pan Baklažán či Rozhněvaný dědek).
Téma cesty jakožto cíle putování, spojené nutně s poznáním, prozřením či zmoudřením z inscenace Ptačího sněmu vystupuje poměrně zřetelně. Co ovšem utkví v divácké paměti snad ještě zřetelněji, je milá vzpomínka na humor a půvab divadelního mládí a roztomilá (nikoli profesní) neohrabanost, či spíš čistota a nesuverénnost některých herců i představení jako celku. To vše míněno ovšem jako opravdové pozitivum inscenace, z níž je poznat velký hlad po životě a práci na divadle.
Divadlo Disk, DAMU Carriere, Spišák, Neznal: PTAČÍ SNĚM Premiéra 16.11. 2010
Režie: Šimon Spišák Dramaturgie: Vít Neznal Pedagogické vedení: doc. Miroslav Krobot, odb.as. MgA. Karel František Tománek Hrají: Vít Rohr, Marie Švestková, Lukáš Bouzek, Jiří Konvalinka, Ondřej Beseda, Anna Čonková aj.
Ptačí sněm na jevišti pražského Disku můžete vidět například dnes večer od 19:30. Nejbližší chystanou premiérou v Disku je Brechtova hra V houštinách měst, kterou se 4. ročníkem katedry činohry připravuje režisér David Šiktanc. Ten byl společně s kolegou Adamem Rutem minulý čtvrtek hostem odpolední Mozaiky – pokud vás zajímají názory nastupující režisérské generace, záznam rozhovoru si můžete poslechnout zde.
