Ptáci se usadili v Komorní činohře. Psychothriller o vztazích po zániku civilizace
Povídka britské spisovatelky Daphne du Maurier byla předlohou kultovního filmového hororu Alfreda Hitchcocka Ptáci. Inspirovala také současného irského dramatika Conora McPhersona, jehož hru poprvé viděli diváci v září 2009 v Gate Theatre v Dublinu.
Českou premiéru nyní uvádí Komorní činohra v překladu režiséra Martina Vokouna: "Nejvíc mě zaujalo téma známé především z Hitchcockova filmu, apokalypsa, kdy práci z nějakého záhadného důvodu útočí na lidstvo. To je jen taková okolnost hry a autor se více soustředí na její komorní vyznění. Jeho tři hlavní postavy jsou v situaci člověka nuceného být zavřený ve sklepě opuštěného domu. Spíš se rozehrává psychothriller víc, než horor. Já sám si ji nazývám thrillerem, protože víc se jedná o tajemství těch tří postav, která postupně odkrývají, a to jak proti sobě začnou posléze bojovat.“
„Opuštěný polorozpadlý dům u moře, v němž se před apokalyptickým útokem ptáků pustošícím svět ukryjí dva cizinci, Nat a Diane. Strach ze světa tam venku je živnou půdou pro paranoiu a podrobuje psychiku obou postav těžké zkoušce...“
Martin Vokoun mluví o „ekologickém rozměru“ hry: „Já tomu říkám ekologická linka toho, co se vlastně s přírodou děje a jak hodně si za vše člověk může sám. Tahle linka není úplně zanedbatelná, ale samozřejmě není hlavní.“ Co se týče odkazů k současnosti, zdůrazňuje režisér a překladatel Martin Vokoun: „Za velmi současné téma, které považuji zároveň za motto, je věta, která zazní, že už neexistuje žádná společnost, a tudíž není nikdo, kdo by nás mohl soudit. To je pro mě hlavní věta celé hry, otázka, co se stane s civilizací, když všechno, co běžně používáme, jako jsou mobily, auta, elektřina, všechno zkolabuje a my jsme vržení někam zpátky do středověku, možná i dál. Stává se to bojem na život a na smrt. Musíme přežít, ale vlastně nás to vystavuje problému, nakolik jsme jako civilizace závislí na technologiích a co si bez ní počteme.“
