Psychedelická Británie ve skleněné cibuli. Tyhle coververze Beatles jste neznali

Další z důvodů: je to hudba přece jen poměrně raritní a je těžko si vzpomenout, že by ji snad u nás někdo uváděl. A to i přesto, že autory songů jsou jedni z nejslavnějších hudebníků na zeměkouli. Jmenují se Lennon & McCartney.

Ano, v Sedmém nebi tentokrát posloucháme coververze Beatles, ovšem je to specifický příběh. Od poloviny šedesátých let už byli Beatles tak slavní a vlivní, že jejich songy přebíraly do repertoáru všechny možné britské kapely: vlastně se hudba Beatles stala prvkem, který se rozlil napříč scénou. V převzatých verzích se dá slyšet nadšení a duch doby, naivita a obdiv, průmysl a byznys, bizarnost a osudy zapomenutých kapel – a taky pocit, že Beatles jsou něco jako nová lidová hudba, projev kmene, ke kterému patříme, a že se jejich hudbě vlastně nedá vyhnout. Mnoho těch kapel procházelo koncem 60. a začátkem 70. let horečkou z psychedelie: a stylový posun, který tak nastal, má docela zajímavé dimenze. Tyhle nahrávky nám objevuje nedávno vydaná britská kompilace Looking Through A Glass Onion – The Beatles' Psychedelic Songbook, nahrávky z let 1966–72.

Až na pár výjimek v našem pořadu hrají písně Beatles kapely, které se neproslavily a jejichž jména nám moc neřeknou: Gods, Mirage, Stone The Crows, anyone? Dokumentují ale, jak mohutná byla britská beatová expanze v šedesátých letech a že tu byla záplava muzikantů, kteří zkoušeli štěstí, aby nakonec vydali pár nahrávek a zase se za nimi zavřela voda. Jistě i proto, že tehdy se lidé nemohli natáčet a publikovat sami jako dnes, všechno šlo přes velké firmy a distributory, ani těch nezávislých nebylo moc.

Pavel Klusák uvádí: „Mám ještě jeden důvod, proč chci v dnešní hodině pouštět neznámé anglické, skotské a možná i nějaké velšské coververze Beatles. Počínaje lednem 2021 začínají platit brexitová pravidla a vyhlášky: A jak se ukazuje, pro britské muzikanty teď bude mnohem komplikovanější jezdit hrát a zpívat do zemí Evropské unie, od Španělska po Česko a Slovensko. Naplno se to ukáže po covidu. Ale už teď je zřejmé, že pro zemi s tak silnou tradicí rocku, popu, elektroniky, nezávislých kytarovek a vůbec přirozeně vyvřelé muziky posledních generací počínaje generací Beatles, je totálně nepřirozené a nešťastné tlumit pohyb, ba export scény, která je jedním z vůdčích kulturních aspektů Británie. Já jen doufám, že se všechna ta povinnost víz a pracovních povolení brzy upraví, nebo aspoň povede k zajímavému beatovému povstání.“

Poslechněte si tedy podivuhodné nahrávky z britské kompilace Looking Through A Glass Onion – The Beatles' Psychedelic Songbook 1966–72. Podotkněme, že je to trojalbum s celkovým počtem 68 kousků: Klusák vybírá ty, které přinášejí nějaký zajímavý posun. Trocha údajů: za touhle kompilací stojí britský label Cherry Red, který se stará především o reedice. Ve velmi čilém a rozsáhlém katalogu má jednak mnoho zapomenutých řadových alb, a pak dost zajímavé kompilace, které mají často až charakter malé knížky s detailními informacemi a fotkami, a k tomu je na několika kompaktech hudba v kvalitě přímé kopie z masteru, někdy včetně objevených, dosud nevydaných věcí. Uvnitř Cherry Red, kteří jsou skutečně rozsáhlou továrnou chrlící desítky titulů ročně, existuje edice Grapefruit Records, která se hodně zaměřuje právě na roky 1965–70, na psychedelické období popu a na to, co ze šedesátých let dál žilo v sedmdesátých letech. Cherry Red bývá jako label někdy i kritizovaný, některé jejich tituly mají charakter sběrny, kritikové říkají, že se na albech objevuje leccos, pro co lze získat snadno licenci k publikaci, ale tohohle beatlesovského titulu se to moc netýká.

Mezi řadou zapadlých a obskurních jmen je tu pár slavných. Songy Beatles uslyšíte v podání: Andyho Ellisona, Deep Purple, komika Petera Sellerse, Gods, The Wilson Malone Voiceband, Lola Coxhilla nebo Duffy Power.