Psát je hrozný a nepsat je strašný! Jáchym Topol spolu s Vltavou zahájil letošní Měsíc autorského čtení

8 fotografií

V - do posledního místa zaplněném – sále Topol jasně pojmenoval, co ho pudilo k napsání příběhu pomalu stárnoucího, lehce nespokojeného a neposedného hrdiny Tomáše. Byla to doba, v níž jsme žili všichni. „Zjistil jsem, že období konce covidu a začátku ruské války se mnou natolik cloumá, že to prostě chci napsat.“

Jáchym Topol: Peklo neexistuje|foto:Dominik Čejka, Český rozhlas

Román tak zasadil do realistických kulis, což pro něj nebývá až tak obvyklé. Jisté vykloubenosti se ovšem nakonec nevyhnul ani tady. Nedá se ovšem říct, že by šlo o předem promyšlený tah: „Se psaním si připadám jako bobr, který má před sebou obrovskou sekvoj. Hryže, hryže, až se z té klády stane taková sirka. Není to ideální způsob mít tolik materiálu, přepisovat a šílet, ale jinak to neumím,“ přiznal Jáchym Topol.

Nejen posluchačům Vltavy taky přislíbil, že dopíše knihu, jejíž fragmenty se právě tady dočkaly audio zpracování pod názvem Hořící kůlna. Někde vzadu v hlavě totiž pořád dlí, a jakmile ho nějaký rukopis otravuje, myslí na něj, má velkou šanci znovu ožít. I proto, že „psát je hrozný a nepsat je strašný“.