První dramatizátor Haškova Švejka
Emil Artur Longen patří mezi nejzajímavější a nejrozporuplnější postavy českého umění prvních třiceti let dvacátého století. Longenovský Páteční večer je montáží literárních vzpomínek (Michal Mareš), literárních ukázek o Longenových životních eskapádách (Jiří Kamen) a pasáží z Longenova románu o Jaroslavu Haškovi.
Dvouhodinový pořad poslouchejte na Vltavě 24. června od 20:00.
Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Pittermann (29. července 1885 - 24. dubna 1936), byl malířem, hercem, režisérem, jevištním výtvarníkem, filmařem, spisovatelem, novinářem, kabaretiérem, mimem, klaunem a žonglérem. A ve všech zmíněných rolích přinášel do Čech něco dosud nevídaného, nového a pokud možno provokujícího. Byl nekonformním bohémem, v této „roli“ byla patrná lehká autostylizace. Malířské dílo z období Osmy, založení kabaretu u nás (Longenovo vystoupení v kabaretu Lucerna zaznamenal Franz Kafka ve svém deníku), jeho avantgardní Revoluční scéna, „objevení“ hereckých talentů Xeny Longenové a Vlasty Buriana, uvedení Haškova Švejka na jeviště, to jsou Longenovy nejvýznamnější stopy v dějinách moderního českého umění.
Umělcovy bohémské eskapády, zejména jeho dobrodružství se Sauerem, Kischem, Kubínem, Gellnerem a především s Haškem, zaujaly čestné místo v mytologii „magického města“ nad Vltavou. Před první světovou válkou se mnohokrát dva králové pražské bohémy spolu toulali nočním městem. Strana mírného pokroku v mezích zákona šla do voleb. V hospodě U Vejvodů se hrál kabaret. Longen představoval detektiva Herloka Šolmese, Hašek Watsona.
Po českém venkově jezdil kočovný kabaret Artura Longena, Xeny Longenové a Karla Nolla. Program se jmenoval Smích nad smích. Někdy se přidal Jaroslav Hašek.
Když se Jaroslav Hašek vrátil ze sovětského Ruska, vypravil se Longen za ním do Lipnice. Společně psali frašky pro Revoluční scénu. Pro letní scénu v Šárce chystal Longen dramatizaci Švejka v titulní roli s Vlastou Burianem. Jenže Vlasta dal před divadlem přednost fotbalu a Longen musel premiéru odvolat. O pár měsíců později do role Josefa Švejka obsadil Karla Nolla.
Čteme-li Longenovo curriculum vitae, máme dojem, že některé peripetie jeho života si vymýšlel spisovatel rozhodnutý napsat román o umělci, který vždycky hrál o všechno. Se svým životem a uměním hrál vabank a většinou prohrával. Mnohé z jeho umělecké tvorby je pro nás už jenom dokumentem doby a ilustrací života svého tvůrce.
Zpočátku Longen dělil své umělecké zájmy mezi výtvarné umění a divadlo. Po návratu z Paříže (1910), která zásadně ovlivnila jeho názory, maluje už jen příležitostně. K jevištnímu umění ho připoutal i vztah k herečce Polyxeně Markové, se kterou se oženil. Xena Longenová patřila k nejvýraznějším herečkám meziválečného období v Čechách.
Longen se jako jeden z prvních umělců u nás pokoušel o moderní, nepsychologické herectví inspirované cirkusovým klaunstvím a předznamenal tak herecký styl české divadelní avantgardy. V roce 1911 natáčel pro společnost KINOFA první české grotesky. Je autorem biografických románů o Jaroslavu Haškovi, Xeně Longenové, Vlastovi Burianovi. Longen ve svých divadelních fraškách a filmových scénářích určil základní model Burianova účinkování na jevišti a ve filmu: dominantní, štíhlý a múzický Vlasta s gejzírem často improvizovaných nápadů, které „dopadají“ na podsaditého muže bez fantazie, s rigidními názory. Po Karlu Nollovi tuto roli Burianova spoluhráče převzal Jaroslav Marvan.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
