Průsmyky Jana Balabána. Dramatický příběh ostravského spisovatele

Téměř šestnáct let je česká literární scéna bez Jana Balabána (1961–2010). Co všechno se za tu dobu dá prožít a co všechno se dá napsat, kam by asi poslal svého Emila a další literární postavy, které už bohužel nikdy nepovstanou...? („Já nejsem s postavou spokojen do té doby, než povstane. A pak už s ní nemůžu úplně dělat všechno, co bych chtěl.“ J. B.)

Jan do svého psaní přirozeně projektoval své žití, svůj svět. Co by asi dnes viděl? Pokračoval by v jisté stopě světla, která se objevila v posledních knihách, nebo by se opět dostal do „nulového stupně naděje“, jak o něm kdysi hovořil Janův přítel, básník Petr Hruška? Kdo ví...

Čtěte také

Ivan Motýl: Ostrava je teď městem poezie. Mladým básníkům se tu dobře daří

Byl tak výraznou postavou ostravské literární scény, že svým odchodem jako by zakřikl místní prozaiky. Prózy je tady jako šafránu, a objeví-li se dobrý text, nějakým způsobem, byť skrytým a snad i podprahovým, vztahuje se k psaní Jana Balabána. A možná prostě ostravským prozaikům chybí někdo, kdo by je v psaní podporoval, protože i to Jan dělal.

Básník Petr Hruška|foto:Vojtěch Havlík, Český rozhlas

A tak je v řádu věcí, že dramatický příběh Jana Balabána bude posluchačům vyprávět básník. Dvě hodiny ve studiu vyplní Petr Hruška vzpomínkami, rozhovory a ukázkami z Balabánovy tvorby. Není jistě nepodstatné, že Hruška je také literární vědec.

„Já nejsem pán textu, jen jeho účastníkem,“ řekl mi taky Jan Balabán. V ostravském rozhlasovém studiu se pokusíme o něco, čemu se obvykle vyhýbáme: staneme se účastníky, nikoli pány těch téměř sto dvaceti minut s Janem Balabánem. Buďte při tom s námi.