Prožít to nelze, ale zkoumat ano. Výtvarník Mark Ther točí o sexualitě a minulosti, ovlivnily ho německé kořeny i Maria Callas

Z výstavy Marka Thera Zeichnungen 1928–|foto:Veronika Ruppert, Český rozhlas

Seznam písní, které si Mark Ther nechal zahrát ve Vizitce, byl až neobvykle silně spjatý s minulostí. Vévodil mu hlas sopranistek Rosy Ponselle (1897 – 1981) a Marie Callas (1923 – 1977). Zejména druhá jmenovaná Thera silně ovlivnila. „Bylo mi čtrnáct, když mi moje teta, pěvkyně Ludmila Greinerová, pustila její cédéčko. Dostalo mě tak, že Callas poslouchám dodnes, je to pro mě nejlepší interpretka.“

Nevěděl jsem, že babička je Němka

S nahrávkami těchto hudebnic si sám zpívá, odkazy na ně vkládá i do svých děl. Ještě během studií malby u Vladimíra Skrepla kupříkladu na počest Marii Callas maloval make-upem.

Čtěte také

Umělec Mark Ther: Když vidím mouchu na okně, velice rád ji pustím

„Rád si připomínám dobu, kterou jsem nezažil,“ konstatuje. Neprožitá a v lecčems aktuální minulost, stejně jako kontroverzní konání spojené s lidskou sexualitou a s jejími násilnými podobami jsou Therovým dlouhodobým tématem. Ve svých propracovaných videích se často věnuje queer estetice, sudetoněmecké kultuře či nacismu. Není to náhoda, na Broumovsku totiž žili členové otcovy rodiny s německými kořeny.

„V šedesátých letech se někteří Němci na požádání i s majetkem vystěhovali do Německa. Na konci 60. let jeli babička s dědou a se strýcem navštívit příbuzné do Bavorska a po čtrnácti dnech zavolali, že do Československa se už nevrátí. Já byl v západním Německu prvně v roce 1984, ale proč tam babička s dědou bydlí, to jsem netušil. Myslel jsem si, že se tam akorát líp žije. Nevěděl jsem, že babička je Němka,“ vzpomíná Ther s tím, že kdyby tušil, kolik tabuizovaných míst se na jeho rodinné mapě nachází, víc by se vyptával. 

Čtěte také

Brýle jsou často vnímané jako nutné zlo. Přitom to bývá skvělý doplněk, říká designér obrouček Ondřej Vicena

Ačkoliv přímo v broumovském pohraničí dnes už nikdo z Therových příbuzných nebydlí, on sám se tam často vrací a čerpá inspiraci ke své výtvarné práci. Jeho posledním počinem je krátký film pojmenovaný Welt des Bauern (Sedlákův svět) a vytvořil ho na přání broumovského patriota o ochránce paměti kraje Petra Bergmanna. Tematizuje v něm příběh chlapce, který jednoho pěkného dne nevědomky překročí hranice mezi Broumovskem a Kladskem. Hlavní roli ve snímku hraje nejen romantika letního dne, ale také broumovský dialekt připomínající skrumáž germánských a slovanských jazyků. Pár vět tímto nářečím Mark Ther ve Vizitce řekl.

V rozhovoru detailně mluvil i o svém přechodu z malířského ateliéru do ateliéru zaměřeného na nová média, o pradědovi Josefovi Therovi, který se znal s Aloisem Jiráskem, o kontroverzním filmu o ztraceném a zneužitém dítěti Das wandernde Sternlein (Putující hvězdička), založeném na reálných událostech z konce druhé světové války, i o tom, jak vnímá postavu kontroverzního galeristy a sběratele umění Roberta Runtáka.