Proti přírodě: film s autobiografickým pozadím

Třicátník Martin vyráží na víkend do hor. Sledujeme ho a slyšíme, co všechno se mu upřímně honí hlavou. Rád by dal svému životu nový začátek. Rád by si začal s jinou ženou. Rád by poslal kolegy z práce k čertu. Hlavní postavu si zahrál sám režisér Ole Giaever a do filmu obsadil i svoji manželku a svého syna. Na Berlinale filmaře vyzpovídal Pavel Sladký.

Jak moc ve snímku zobrazujete svůj vlastní život?

Nejedná se o autobiografický příběh, ale rozhodně mám vztah k hlavnímu hrdinovi a k jeho potřebě vyrážet do přírody a dostat se tak blíž sám k sobě. Já sám chodím běhat 3× až 4× týdně a často právě do lesa a do přírody.

To, že zahrnete do natáčení vlastní rodinu, byla nutnost, nebo jste se snažil, aby měl film osobnější vyznění?

Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se rozhodl, že hlavní roli budu hrát já sám. Ale ještě před tím než jsem se takhle rozhodl, tak jsem rovnou angažoval manželku jako svoji filmovou ženu. A pak, když jsem obsadil sám sebe, už bylo docela jednoduché hrát i s vlastním synem. Je pro nás přirozené být spolu a taky nám je syn podobný. Myslím, že to filmu dává určitou autenticitu, na které bychom jinak museli tvrdě pracovat, kdybychom nebyli rodina i mimo film.

Je Martin v krizi středního věku?

Myslím, že v průběhu života se dostaneme několikrát do bodu, ve kterém musíme přemýšlet o tom, jestli vedeme takový život, jaký chceme. A to může nastat v raném věku, ve středním věku, nebo i v pozdním. V průběhu děláme různá rozhodnutí. Stěhování do jiného města, svatba, nebo rozhodnutí mít děti, abych dal nějaké příklady. A pak časem po všech těch rozhodnutích přemýšlíte, jestli jste se svým životem spokojený. Může k tomu dojít v různém věku. Ale ano, Martin je asi v tom, čemu říkáme krize středního věku. Má dítě, etabloval se v práci. Když se etablujete, většinou přemýšlíte o tom, jestli takhle dál bude vypadat celý váš život a jestli to tak chcete…

Podobné téma – člověk v přírodě – jste zpracoval i v předcházejících filmech. Je to něco, co vás dlouhodobě zajímá?

Ano, je to tak. Inspiruje mě norský filozof Ole Ness, který řekl, že sám uprostřed přírody byl vždy nejvíc sám sebou. To dobře chápu. Příroda o nás nemá žádná očekávání. Můžete v ní být, kým chcete. Jiní lidé říkají, že naopak nemůžete najít sám sebe, pokud nevstupujete do vztahů s jinými lidmi. Já osobně si myslím, že třeba najít rovnováhu mezi samotou v přírodě a tím, že jsme společenské bytosti, že potřebujeme společnost, sociální kontakty a kulturní život. Zajímá mě to a patří to mezi hlavní témata mých jiných filmů.