Prostopášník na hostině

22. březen 2004

Městské divadlo Brno se rozhodlo na svůj repertoár uvést jednu z prvních verzí klasického příběhu o proslaveném svůdci žen Donu Juanovi. Zvolilo málo známou operu Vincenza Righiniho a Nunziata Porty Kamenný host aneb Prostopášník, která se v Praze objevila už jedenáct let před Mozartovým Donem Giovannim.

Spíše než o opeře by bylo lépe mluvit o hře se zpěvy, v níž se mluvené pasáže střídají s áriemi. Zpěvní party odkazují k tradici komické opery, libreto ke Goldoniho komediím.

Kamenný host

Režisérka Hana Burešová své inscenace často modeluje jako divadlo na divadle. Ráda tak zdůrazňuje nejen princip hry, ale i odstup od hraného příběhu. V Prostopášníkovi se jedná o vskutku propracované svázání dvou inscenovaných rovin. Příběh známého svůdníka se odehrává na mobilní plošině, která je vybavena malovanými kulisami ve stylu barokního divadla. Kdo z vás někdy navštívil zámecké divadlo v Českém Krumlově, či alespoň viděl fotografie, ví, co zde popisuji. Boční otáčivé kulisy jsou malované a směrem k zadnímu prospektu se zužují. Vše, od líčení přes kostýmy až po známou budku pro nápovědu v přední části jeviště, odkazuje k baroknímu divadlu. Celá tato konstrukce se ovšem nekryje s bočními portály. Po jejich okrajích tedy zůstává ještě dost místa, aby se tu herci mohli pohybovat, líčit se a připravovat na výstup. Divák tedy vidí do hereckých šaten, kde se rozehrává druhá rovina inscenace. Herec představující Dona Juana se i "ve skutečnosti" otáčí za každou sukní. Jak už to tak bývá, někdo přichází na svůj výstup pozdě, jinému se zase z jeviště nechce odejít. Drobné i větší herecké nezdary jsou komentovány ze zákulisí, takže nikomu nemohou uniknout. Režisérce Haně Burešové je nutno přičíst ke cti, že pohled do "hereckých šaten" nepřehnala a nerozdrobila tím celou inscenaci. Hlavním zůstává příběh Dona Juana a jen chvílemi, jakoby krátkým střihem, se nám připomene dění okolo a upozorní nás, že vše je pouze hra.

V propracované struktuře inscenace se neztrácejí skvělé herecké výkony. Většina postav evokuje známé a ustálené typy - protřelého sluhu a jeho milou (rovněž sloužící), zamilovanou dívku a jejího nápadníka, v tomto případě typického bezcharakterního svůdce. Herci uvedené typy ironizují, parodují některé staré herecké styly. Zdůrazňován je především patos a okázalost rozmáchlých gest, demonstrativní předvádění některých pocitů. Nejčastěji takové projevy vidíme u Juanova sluhy. Skřípání či drkotání zubů, výjimkou není ani ustrašené chytání se za zadnici. Juanův sluha odkazuje na postavu Harlekýna ze 17. století, je ale i prohnaným sluhou z Goldoniho komedií. Stojí u každé intriky, je obhroublý až vulgární, je ale i výtečným akrobatem. Kromě sešívaného kostýmu mu nechybí ani maska na obličeji či "pleskačka" vhodná pro každou bitku.

Kamenný host

Inscenace Městského divadla Brno je obdivuhodně vyrovnaná ve všech svých složkách. V únoru letošního roku se dočkala ocenění na pardubickém Festivalu smíchu, kde jí byl udělen titul Komedie roku, dostala i cenu studentské poroty. V neděli 28. 3. 2004 se inscenace představí také pražskému publiku. Bude uvedena v Divadle v Dlouhé, a to hned dvakrát - od 15 a od 19 hodin.

autor: Jana Dlouhá
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.