Promyšlené architektonické dílo v ošuntělém stavu. Na břevnovské poliklinice Pod Marjánkou se negativně podepsala macešská péče

8. březen 2022

Vidět je to už na první pohled. Celková ošuntělost, odpadávající keramické obklady či drolící se konstrukce podivně fixované sítěmi. Ale také impozantní měřítko, vyvážené proporce a nadprůměrná estetika dávající tušit práci talentovaného architekta. Byl jím Richard Ferdinand Podzemný (1907–1987), kterého vedle luxusního činžáku Zemské banky známého jako dejvický „skleňák“ a motolské nemocnice (s Antonínem Tenzerem) proslavil hlavně plavecký areál v Podolí z let 1958–1965.

Ačkoliv na projektu polikliniky architekt pracoval ve stejné době jako na podolském komplexu, její estetika je ještě poplatná doznívajícímu socialistickému realismu. Vidíme to zejména na celkové kompozici ovládané pevným řádem symetrie. Jistě, tu a tam ho sice narušují drobné excesy v podobě asymetrických či zkosených prvků, ty ovšem představují reakci na změnu paradigmatu.

Pohled na břevnovskou polikliniku Pod Marjánkou z lávky přes Patočkovu ulici

Právě ta nakonec Podzemného přiměla budovu zjednodušit do podoby bližší funkcionalismu a zároveň ji dekorovat prvky vycházejícími z bruselského stylu. Jeho nejvýraznějšími nositeli jsou tu vedle kompozice středního traktu s nástavbou strojovny výtahu prefabrikované strukturální meziokenní panely, které navrhl sochař Karel Hladík (1912–1967).

Věra Beránková – Ducháčková (1909–1994), Sousoší Hrající si děti z roku 1962

Jistá hybridnost se promítla také do provozního uspořádání budovy představující sice novější typ zdravotnického zařízení, avšak projektovaného bez vyřešeného generelu rozmístění této kategorie staveb na území hlavního města. V roce 1959, kdy na projektu začal pracovat, byla poliklinika dimenzována pro spádovou oblast se 40 000 obyvateli. Jenomže jejich počet se záhy po jejím dokončení v létě 1963 vyšplhal až k 60 tisícům, kvůli čemuž areál nikdy nefungoval podle původní koncepce.

S jistou nadsázkou řečeno, je tomu i dnes. Řadu provozů, ať už některé ordinace nebo původní bufet s jídelnou, zde už nenajdeme. Avšak svému hlavnímu účelu budova stále dobře slouží a sloužit i bude, pokud ji vlastník Praha 6 s důrazem na nekomerční potřeby městské části citlivě zrekonstruuje. V opačném případě totiž hrozí, že negativní trend, kdy se tolik potřebné byty mění v ordinace, se dál jen bude prohlubovat. 

autor: Jakub Potůček
Spustit audio

Související