Proměny osudu v básních Alžběty Johanny Westonie

Alžběta Johanna Westonia se narodila v Anglii koncem října 1582 a nedlouho po narození jí zemřel otec. V raném věku opustila Anglii a spolu s matkou, která se provdala za Edwarda Talbota, známého později na dvoře Rudolfa II. jako magistr Kelley, žila v podstatě celý život v Čechách. Magistr Kelley ji měl rád a opatřil jí solidní vzdělání. Časem však upadl v nemilost císaře Rudolfa II., spáchal sebevraždu a uvrhl rodinu do četných potíží. Jednou z nich bylo i zabavení majetku.

Westonia využila svého literárního talentu a stále znovu se obracela jak na Rudolfa II., tak na významné šlechtice, aby rodině pomohli. Provdala se za Jana Leona z Eisenachu, který působil na rudolfinském dvoře jako vyslanec vévody lünebursko-brunšvického a knížete anhaltského, což jí přineslo jité zaopatření. Smrt matky a čtyř z jejích sedmi dětí určily Westoniinu životu tragickou polohu.

Po řadu let byl veden spor, zda Westoniino dílo patří do literatury české, anglické nebo německé. Ona sama se cítila Angličankou, provdána byla za německého šlechtice a žila a zemřela v Praze. S českým prostředím byla spjata nejen svým osobním životem, ale také kulturními vztahy, takže ji právem můžeme považovat za představitelku humanistické tvorby v Čechách. Zemřela jako třicetiletá roku 1612 na následky těžkých porodů, pohřbena je v Praze v malostranském kostele sv.Tomáše.