Prolomit vlny s Bohdanem Bláhovcem: Vítaná návšTěVa

6. říjen 2015

Navzdory tomu, že jsem vlastně věčný student jedné nejmenované filmově-televizní fakulty, už roky se v oboru televizní tvorby živím. Stejně dlouhou dobu televizi nemám, takže jsem skoro i zapomněl, jak klíčovou roli post-post-nevím kolikrát ještě-post-moderního krbu televizor ve většině domácností plní. Je stále jakýmsi panteonem uprostřed obývacího pokoje, plochou, na níž se zrcadlí vše ve světě domněle podstatné, a státi se její součástí tak stále znamená dosáhnout jisté mety. Snad i proto je návštěva televizního štábu vždy v prostředí respondenta vítána jako obrovská událost a je evidentní, že natáčená osoba jí věnovala snad větší porci pozornosti než štáb s režisérem dohromady.

Přijdete-li natáčet do něčího bytu, působí takový byt v danou chvíli jako po kompletní rekonstrukci, deratizaci i vánočním úklidu najednou. Vám, rozumějte televiznímu štábu, je připravena káva (zdvořilostní pravidlo 1: káva se neodmítá), oběd nezávisle na denní době (zdvořilostní pravidlo 2: oběd musíte odmítnout argumentem nedostatku času, zvláště pokud se již jedná o několikátý za den) a samozřejmě moučník, který je častokrát prezentací toho nejlepšího, co daný kuchař/kuchařka dovedou a co považují za ryze slavnostní delikatesu (zdvořilostní pravidlo 3: moučník se neodmítá a je nezbytné ho sníst i pochválit). Samo o sobě je to pochopitelné, vstřícné, milé a svědčí to minimálně o dobrém vychování hostitele, o tom žádná.

Hořký paradox této situace však vynikne v momentě, kdy se zamyslíte nad tím, co vlastně ona vítaná návštěva s kamerou ve vašem bytě dělá. Je to totiž vskutku násilný akt. Televizní štáb vám vnikne do bytu, odpojí vám z provozu všechny přístroje, které vydávají hluk, a samozřejmě je často nezapojí zpátky, vyndá vám baterky ze všech hodin v bytě, přestaví nábytek tak, aby lépe seděl do kompozice obrazu, a poté co si celý den vybíráte své nejhezčí oblečení, vás v pěti minutách donutí se převléci, protože vaše sako interferuje na televizní kameře a vyrábí tak stroboskopický efekt. Po všem tom stresu vás režisér donutí v deseti minutách vypovědět svůj často i nelehký životní příběh, který jste předtím vyprávěli tak nanejvýš svému terapeutovi nebo nejbližšímu příteli („Zkuste prosím odpovídat celou větou.“ „Celou větou?“ „No, když se třeba zeptám, kdy u Vás nemoc propukla, neodpovídejte rovnou, že v patnácti, ale řekněte: ‚Nemoc u mě propukla v patnácti.‘“).

03485835.jpeg

Po hodině opouštíme my televizáci, kteří si rádi necháváme říkat filmaři, byt a vy můžete s celým úklidem začít nanovo a nezbývá vám než doufat, že moučník všem zachutnal natolik, že z vás ve střižně nevytvoří lobotoma nebo zrůdu. Přesto všechno jim ještě poděkujete.

Vy všichni, co jste si kdy pustili do bytu nás televizáky, však nechtějte slyšet, co si potom vypráví vaše vzácná návštěva s plným žaludkem v autě. Znovu byste je totiž možná nepozvali.

autor: Bohdan Bláhovec
Spustit audio