Prolomit vlny s Bohdanem Bláhovcem: Čerstvě naražené město

22. červenec 2015

Když před pěti lety namísto všemi protežované Ostravy získala titul Evropského hlavního města kultury má rodná Plzeň, přiznám se, že jsem byl zaskočen. Patriotství mi bylo vždy dost cizí, a ač to může znít jako nejhorší chucpe, své město jsem měl zafixované spíš jako provinční díru, kde se kultura měří počtem střelených branek místní Viktorky do soupeřovy brány a litry vypitého místního piva, které je pravděpodobně nejpodstatnějším příspěvkem tohoto města Evropě i světu.

Z tohoto i mnohých dalších důvodů, daných zejména mým mnohaletým nuceným pobytem na tomto „industriálním předměstí Prahy“, jsem daný titul, který snad v lepším případě může pomoci nastartovat součinnost obyvatel směrem k živému kulturnímu dění, přál taky Ostravě, jejíž kultura je rozpoznatelná na první dobrou a zaslouží si jakoukoli injekci, finanční i jinou. Dlouhé roky jsem tak napjatě pozoroval, jak se Plzeň se svým úkolem popasuje, a obával se, že svůj velký zápas, na rozdíl od tamního hokejového klubu, který se kdysi jmenoval po jakési nevyslovitelné německé továrně na dlaždice, prohraje. Důvodů k obavám bylo mnoho – tektonické pohyby na všemožných postech v rámci organizačního týmu, zastavení přestavby areálu Světovar v kulturní fabriku z důvodu bůhvíproč špatně zpracované projekční zprávy, která opomněla zdrcující fakt, že zdi budovy jsou karcinogenní jako Černobyl, i pocit, že běžnému občanovi smysl akce uniká a sám se s ní míjí.

03377199.jpeg

Nutno však podotknout, že současnému vedení projektu se povedlo svou nelehkou startovní pozici zvrátit. Nedávno jsem už poněkolikáté navštívil areál DEPO 2015 a přiznám se, že návštěvy postupně rozpustily mé obavy a nahradily je pocitem radosti a možná i malého vítězství. V Plzni vznikl prostor, který je velmi působivým a víc než důstojným útočištěm pro jinou než a priori většinovou kulturu, a Evropo, div se, lidi tam chodí, zajímají se a tráví v něm svůj čas.

Během zmiňovaných pěti let příprav se v tom v dobrém slova smyslu průměrném pivním Plzeňanovi povedlo cosi proměnit a on přijal věc za svou. Navíc našel cestu i k věcem, které do té doby možná víc nemohl, než nechtěl vidět.

A i mimo přímé provázání s projektem EHMK dochází v Plzni k rekonstrukci a technické modernizaci klíčového svatostánku alternativní kultury, který funguje už něco málo přes dekádu – Moving Station neboli nádraží Jižní předměstí. Budova, která je díky Romanu Černíkovi a jeho občanskému sdružení Johan skutečnou Mekkou soudobého divadla ve městě, tak v synergii s uvědomělým a odvážným developerem (ano, zní to trochu jako oxymóron) bude moci ve své osvětové činnosti pokračovat konečně v důstojných podmínkách.

03377200.jpeg

Něco se povedlo a kdysi zvětralá Plzeň teď skutečně působí jako živé a čerstvě naražené město.
Teď jen zbývá dalšími roky rozpustit obavu novou, tedy aby tu věci nastartované přežily i v momentech, kdy západočeská metropole zmizí ze zorného úhlu bruselských úředníků, nebude povinna nic vykazovat a stane se opět jen dalším městem na mapě státu, kde to s kulturou není snadné živobytí.

Jako patriot chci věřit, že to tak bude.

03239705.jpeg
autor: Bohdan Bláhovec
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.