Prodanou nevěstu jsem uměla v pěti letech, říká autorka výstavy o divadelních cedulích Markéta Trávníčková

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Markéta Trávníčková

Jak vypadaly divadelní cedule? O čem všem diváka informovaly, jaká byla jejich výtvarná podoba? Výstavu Račte vstoupit do divadla, která na tyto otázky odpovídá, v Národním muzeu připravila teatroložka a „osoba z 19. století“ Markéta Trávníčková. O výstavě, ale i o dětství spojeném s divadlem a kostýmy i o pozdější badatelské dráze s ní ve Vizitce mluvil Ondřej Cihlář.

Račte vstoupit do divadla! Věta, která se v době pandemie koronaviru zdá spíše nepatřičná, láká k prohlídce virtuální podoby výstavy, jež byla až do března k vidění v Národním muzeu v Praze. V květnu se přesune do prachatického Muzea české loutky a cirkusu, kde bude k vidění celé léto. Do té doby si v ní ale zájemci mohou listovat na internetu. Na co láká? Na černobílé i barevné a z dnešního pohledu často až komicky výpravné plakáty a cedule, které ve své době sloužily nejen jako pozvánka na představení, ale také jako umělecký artefakt. A které jsou dnes jedním z pramenů teatrologického bádání, umožňujícím přesnou rekonstrukci repertoáru divadel.

Duší této výstavy je teatroložka, kurátorka a vystudovaná bohemistka Markéta Trávníčková. Práci v Národním muzeu, kde působí už 29 let, dodnes považuje za největší profesní výhru. A domnívá se, že pokud ji z muzea nepropustí, odnesou ji jednoho dne z této budovy nohama napřed. 

Klíčové semináře místo francouzštiny

Už jako malá holka ráda poslouchala světový operní repertoár v češtině. V pěti letech uměla nazpaměť Prodanou nevěstu, s tatínkem chodila na ryby s pěvcem Theodorem Šrubařem a s rodiči často jezdila po koncertech. „Tatínek pořádal doma amatérská vystoupení, na která si domů zval pěvce, z dnešního pohledu to vidím jako dojemný obrozenecký příběh kluka, který se jako malý rozhodl, že bude operní pěvec. Sám si zařídil kondice zpěvu a po dvaceti letech civilního povolání utek k divadlu. Nejdřív pracoval jako kulisák v kolínském divadle, pak zpíval v Šaldově divadle v Liberci,“ vypráví Markéta Trávníčková.

Z výstavy Račte vstoupit do divadla

S Krajským divadlem Kolín (zrušeno bylo v roce 1992) má spojená léta dětství, dospívání i revoluční rok 1989. Za klíčovou z té doby považuje inscenaci O myších a lidech režiséra Jiřího Císlera, v níž se podle Markéty Trávníčkové sešla skvělá režie s výborným obsazením.

Divadlo ale na vysokou školu studovat nešla: měla totiž strach z neúspěchu u přijímaček. Proto si podala přihlášku na pražskou Filozofickou fakultu na češtinu s francouzštinou, její spolužačkou byla mimo jiné spisovatelka Radka Denemarková. Jednotvárné přednášky spojené s historií francouzštiny ale Markétu Trávníčkovou záhy přestaly bavit, a tak s tímto oborem brzy sekla. Dodnes to považuje za výborné rozhodnutí, místo toho si totiž mohla zvolit výběrové semináře profesorů, kteří po revoluci opět směli začít učit. Do divadelního oddělení Národního muzea se pak dostala díky brigádě v archivu Národního divadla.

Z výstavy Račte vstoupit do divadla

Zatímco vizuálně jsou Markétě Trávníčkové nejbližší divadelní artefakty z období meziválečné avantgardy, její badatelské srdce patří divadlu 19. století. Spolu s kolegou Václavem Štěpánem vydala odbornou publikaci Prozatímní divadlo 1862 – 1883 a nyní pracuje na obdobné knize věnované Stavovskému divadlu. To je historicky silně provázané s německojazyčným divadlem, ve Vizitce proto hovořila i o tom, do jaké míry je o poznatky českých teatrologů zájem v zahraničí.

Poslechněte si celou Vizitku, v níž Markéta Trávníčková mluví o osobě divadelníka Oldřicha Daňka, o němž by jednou ráda napsala monografii, o rozhovorech s nestorkami české divadelní vědy, o své oblíbené četbě i o nehtech Karla Högera a kadeřích Ference Liszta, které má ve sbírce Divadelní oddělení Národního muzea.