Proč teď častěji hledáme slova? Po covidu se v našich hlavách usadila kognitivní mlha, říká lingvistka Eva Lehečková

Sedávám na domovních schodech / zpívávám v krásných cizích slovech / kterým jenom sama rozumím / z komína stoupá dým, znělo vltavským éterem z úst Zuzany Navarové. Písničku s textem Josefa Kainara v podání Karla Plíhala vybrala do Vizitky lingvistka a nastávající děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Eva Lehečková. Skladba je jí blízká hned v několika ohledech: na poetice Josefa Kainara a Skupiny 42 na gymnáziu vyrůstala a stejně jako Kainar s Plíhalem má dětství a dospívání spojené s Přerovem a Olomoucí. U Přerova se narodila, do Olomouce dojížděla na hodiny flétny.

Čtěte také

Lingvista Jindřich Toman: Výrazná humanitní specializace dnes není bezpečná cesta

Jazzovou hudbu později zkoušela studovat i v Praze na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Jenže stejně tak ji bavily jazyky: maturovala z češtiny, angličtiny, francouzštiny a latiny a před HAMU dala nakonec přednost češtině s francouzštinou. Jazykům a jejich struktuře se v širším kontextu věnuje dodnes, jako lingvistka se v rámci Univerzity Karlovy zabývá vztahem mezi jazykem a myslí. „Tedy vztahem mezi tím, jak mluvíme a jaké předpoklady pro mluvu máme z hlediska kapacity paměti. Jak rychle zpracováváme to, co druhý říká, a jak to promítáme do užití jazykových výrazů a gestikulace. To mě v posledních letech zajímá eminentně,“ upřesňuje.

Největší jazyková výzva? Turečtina

Fascinujícím tématem je pro ni a její kolegy v tomto směru koronavirová pandemie. On-line výuka totiž přinesla zcela nové vzorce komunikace včetně gestikulace a mimiky, již museli vyučující přizpůsobit velikosti počítačových monitorů. Během přednášek si kvůli nemilosrdným kamerám častěji všímali, že mají rozcuchané vlasy, a paralelně s výkladem si je začali upravovat – v off-line prostředí věc nevídaná. Studenti se pak zase k výuce připojovali například z auta a kvůli specifickému systému on-line komunikačních programů, které nedovolí, aby hovořili dva lidé najednou, museli učitelé i žáci přepnout na vyšší úroveň trpělivé a ohleduplné komunikace.

Čtěte také

Hrozně ráda obcuji s texty. Práce na nich mě povznáší a těší, říká editorka a básnířka Olga Stehlíková

Covid a jeho dopady na výuku jazyků, na práci překladatelů a také na schopnosti dětí z cizojazyčného prostředí na adaptaci v České republice byl tématem nedávného Evropského dne jazyků. V Kampusu Hybernská jej za Filozofickou fakultu pořádala Knihovna řečí FF UK, již Eva Lehečková koordinuje. Hojně používaným termínem tu byla „kognitivní mlha“, což je dočasné snížení rychlé produkce řeči, která, jak se už dříve zjistilo, zřejmě z hormonálních důvodů častěji postihuje ženy než muže. I o tomto jevu mluvila Eva Lehečková ve Vizitce detailněji.

V rozhovoru došlo i na celou řadu jazykových specialit a konstrukcí přejatých z cizích řečí. Eva Lehečková také zmínila, že se před několika měsíci začala učit po vzoru jednoho ze svých doktorandů turecky (což jí ovšem jen těžko odpouštěl její nejlepší kamarád z Maďarska). „Je to největší jazyková výzva v životě, je to úplně jiný jazyk,“ konstatuje na adresu turečtiny, která se řadí mezi aglutinační jazyky. Typický je pro ni jiný slovosled a také nabalování přípon.