Proč se USA nedaří zastavit pandemii? Vysvětlení hledejme v dobách Divokého západu, tvrdí ekonomové

20. září 2020

Proč se ve Spojených státech nedaří zastavit šíření koronaviru? Touto otázkou se nyní zabývali také tři američtí ekonomové. Zjistili, že důležitou roli  sehrává to, jakým způsobem se v období takzvaného Divokého západu osidlovala velká část země.

Dravost a sobeckost v obsazování půdy kdysi vedly k hospodářskému úspěchu. V současnosti se ale podle nové studie projevují jejich negativní důsledky, všímá si německý list Die Welt.

Čtěte také

Všeobecně známá jsou jména Buffalo Billa, Jesseho Jamese nebo Billyho Kida. A také jsou známé příběhy kovbojů, farmářů, hledačů zlata a banditů, kteří postupovali z východu Spojených států na západ. Především v 18. století ovládali stále větší kusy země a podrobovali si původní indiánské obyvatelstvo. Toto období vešlo do dějin coby éra Divokého západu.

Dobu kovbojů uhánějících prérií vylíčila řada knih a filmů, a to převážně v pozitivním duchu. Zároveň se na období Divokého západu také nahlíží jako na etapu, kdy se rozvinuly znaky tolik charakteristické pro americký styl života. A nyní se podle vědců ukazuje, že chování Američanů je tím rozhodujícím, proč Spojené státy pandemii koronaviru nezvládají.

Američané z pohraničí

Ekonomové Samuel Bazzi a Martin Fiszbein z Bostonské univerzity a Mesay Gebresilasse z Univerzity v Amherstu ve své práci rozčlenili americké okresy podle toho, po jak dlouho v minulosti byly hraničními oblastmi. K dobývání amerického západu totiž docházelo během několika desetiletí a podmaněné části se tak vždy po nějakou dobu nacházely na takzvané hranici osídlení mezi nabytým územím a širou prérií.

Čtěte také

Vědci analyzovali období mezi lety 1790 až 1890. V roce 1890, po takzvaném masakru u Wounded Knee, tedy Zraněného kolene, kdy americká armáda pobila členy kmene Lakotů, posunování hranice na západ skončilo. Podle dobového konsenzu už neexistovala potřeba dobývat další půdu.

Ekonomové definovali jako hraniční pásmo oblast sta kilometrů čtverečních před skutečnou hranicí a zároveň území, na kterém žilo maximálně šest obyvatel na kilometr čtvereční. Pro jednotlivé okresy pak spočítali dobu, po kterou se nacházely ve vymezeném hraničním pásmu. Vědci totiž vycházejí z předpokladu, že intenzita prožitku předků současných Američanů v někdejším pohraničí ovlivňuje kulturu oblasti až do současnosti. 

To, že období dobývání Divokého západu bylo rozhodující pro americkou mentalitu, postuloval už v roce 1893 historik Frederick Jackson Turner. „Stále postupující hraniční čára je oblastí nejrychlejší a nejefektivnější amerikanizace,“ připomíná Die Welt Turnerova slova. V tehdejším pohraničí se prý stával z osadníka ovlivněného Evropou ten pravý Američan.

Na zkušenost života v drsném prostředí je možné vztáhnout třeba typický americký individualismus. Například bývalý prezident USA Herbert Hoover často zmiňoval spojení „rugged individualism“, v překladu „drsný individualismus“. 

Neštovice svobody

Také typická nedůvěra v jakékoli státní regulace a opatření prý pramení ze zkušeností minulosti. Osadníci byli téměř výhradně odkázáni sami na sebe, bez pomoci státních institucí. Smysl lidem v postupujícím pohraničí nedávalo ani obchodování se sousedy, protože také ti se většinou stěhovali dále. Zkrátka každý byl sám sobě tím nejbližším.

Čtěte také

Tyto rysy měly mnoho předností, hlavně pak v hospodářském rozvoji Spojených států. Připravenost riskovat a ochota sbalit se a odstěhovat se nebo schopnost ustát nepřízeň osudu zajisté přispěly k úspěchu země.

V boji proti pandemii koronaviru je ale důležitý především smysl pro společnost. Nejde totiž pouze o to, aby člověk uchránil sám sebe, ale například v případě nošení roušek každý přebírá osobní zodpovědnost za ostatní členy společnosti. A právě tady se z tolik typického amerického individualismu stává problém.

Jak německé noviny připomínají, už v roce 2015 na problém upozornil ekonom Werner Troesken v knize s volně přeloženým názvem Neštovice svobody (The Pox of Liberty). Tvrdí, že přehnaný individualismus Američanů stál v cestě efektivnímu zvládnutí epidemie neštovic, tyfu a žluté zimnice v USA.

Troesken srovnal ochotu lidí nechat se očkovat v Evropě a ve Spojených státech. Na rozdíl od Evropanů Američané chápali povinnost očkování jako omezování svobody a následkem toho byla v USA vyšší úmrtnost obyvatel.

Trumpland

Podobná situace se odehrává také v současnosti a vědci Bazzi, Fiszbein a Gebrasilasse ve své studii ukazují, že existuje souvislost mezi způsobem zvládání koronaviru v jednotlivých amerických okresech a dobou, po kterou tyto oblasti dříve patřily do hraničního pásma.

Například pomocí dat z mobilní sítě odborníci zkoumali, jak se v jednotlivých oblastech dodržují rozestupy mezi lidmi. Ve své práci využili také dotazníky na nošení roušek a údaje úřadů například ohledně uzavírání obchodů.

Čtěte také

Podle výsledků analýzy lidé v okresech s delší pohraniční minulostí méně dodržují sociální odstup, nejsou ochotní nosit roušky a místní úřady výrazně neomezily hospodářský život. „Reakce úřadů na koronavirovou pandemii byla v těchto oblastech významně slabší než v jiných regionech,“ konstatuje studie.

Analýza také uvádí, že v těchto okresech panuje výrazná nedůvěra ve vědecké poznání. „Někdejší pohraničí se vyznačovalo nebezpečnými podmínkami pro život a bylo nutná odvaha a vynalézavost. Na základě toho se tam vytvořil postoj odmítající etablované normy,“ myslí si autoři.

A docházejí k závěru, že čistý individualismus Američanů se svými kořeny v době Divokého západu omezuje nejen osobní odpovědnost každého z nich, ale také rozhodování politické reprezentace v boji proti koronaviru.

Ekonomové Bazzi, Fiszbein a Gebrasilasse totiž došli ještě k jednomu závěru. A sice tomu, že v tradičních oblastech někdejšího pomezí má obzvláště silné zastoupení Republikánská strana, která v poslední době přejímá postoje tamních obyvatel a prezidenta Donalda Trumpa. To by mohlo vysvětlovat jeho úspěch v těchto částech Spojených států, podotýká německý deník Die Welt.

autoři: Jakub Rerich , ert
Spustit audio

Související