Proč necítím Štěstí...

29. září 2005
02212301.jpeg

Říkat, a natož potom psát, něco špatného o Štěstí Bohdama Slámy je už teď riskantní počin. Snímek vychválili snad všichni čeští kritici, získal ceny už na dvou evropských festivalech a čerstvě byl vybrán i jako zástupce České republiky do boje o Oskara. Možná má šanci i na tuto sošku - poselství, které předává, může oslovit i americké levicově smýšlející intelektuály. Sláma by si ale pro Oskara rozhodně jet neměl - let za oceán a chvíle slávy mezi celebritami je přesným ztělesněním toho, proti čemu svým filmem brojí.

Ve Štěstí odletí za kariérou do Ameriky Moničin milý, Monika (v podání sedmadvacetileté Tatiany Vilhelmové) brečí mamince v klíně. Volný čas, po hodinách doplňování jogurtů v hypermarketu, tráví kamarády s Toníkem (Pavel Liška), Dášou (Aňa Geislerová) a dvěma roztomilými Dášinými synky. Dáša tráví čas nejraději souložením s Jardou (Marek Daniel), který se ale ne a ne rozvést. Toník tráví čas rozmlouvání s tetou v rozpadajícím se domku a chovem koz také v domku. Událostí, která rozehrané vztahy posune ze zaběhnutého stereotypu, je Dášino šílenství. Dášu je potřeba dostat do blázince, o děti nemá kdo starat. Jarda má dost svých vlastních. V tu chvíli si na Moniku vzpomene milý, koupí lístek za oceán. Pionýrka Monika se rozhodne nejet, nenechá tady přece děti. Nadchází nejšťastnější fáze filmu - Toník ubytuje Moniku i s dětmi v polorozpadlém domku. S tetou a jejími popíjejícími přáteli, mezi kozami a rostoucí koupelnou, kterou Toník buduje, jsou všichni šťastni. Nejvíc asi děti - hrají si s milými, hodnými lidmi a rychle zapomínají, že někde mají maminku. Na první návštěvě v blázinci už se k ní neznají. Užívají si mezi kozami a harampádím, až do chvíle, kdy se maminka naneštěstí uzdraví a v terénním naleštěném voze, který řídí Jarda, si pro ně přijede, zrovna když Páťa s Denýskem sfoukávají svíčky z dortu od hodné Moniky. Návrat matky pro děti po pobytu v sanatoriu je ve Štěstí podán jako únos. Plačící dětičky si nesmí vzít ani dort, nasedají do fára a začínají pro ně léta, po kterých vyrostou v další po Americe toužící, bezohledné kariéristy. Monika pak přece jen zkusí letět za oceán, vrací se a vy se máte nechat překvapit - potkají se ještě s Toníkem, když vlastně přišli na to, že se mají rádi?

Aby nebylo citů málo, vychutnáte si ještě dialog Toníka s umírající tetou, aby nebylo romantiky málo, potěšíte se pohledem na páreček s dětmi na loďce, aby nebylo didaktičnosti málo, vidíte, že jsou šťastní, i když se plaví na louži, na jejímž okraji čoudí fabriky. Podle rovnice, že čím míň peněž a pořádku kolem sebe máte, tím šťastnější jste, je sestaven celý film. Pokud dostane Bohdan Sláma šanci k procházce po červeném koberci, bude moct alespoň ukázat, jestli sám svojí černobílé levicové agitce věří.

Jarka Haladová

Zkrácená verze recenze je součástí pořadu Krit-tripy, který v Čajovně vysíláme 29. 9. 2005.