Proč jogging před snídaní přináší běžecký „rauš“
Pokud rádi běháte a na svou oblíbenou trasu často vyrážíte ještě před snídaní, potom je u vás větší pravděpodobnost, že zažijete opojení, či přímo „rauš“ z pohybu.
Na svých stránkách to uvádí americký běžecký časopis Runner’s World, který se odvolává na nejnovější studii vědců z univerzity v kanadském Montrealu.
Ti se rozhodli důkladněji prozkoumat působení proteinu zvaného leptin. Ten plní v těle řadu funkcí. Jeho asi nejdůležitějším úkolem je adaptace organismu na hladovění.
Leptin omezuje příjem potravy a zvyšuje energetický výdej, signalizuje množství tuku v organismu a nutriční zásoby. Jeho hladina se po jídle zvyšuje a pomáhá tak potlačit hlad.
Vytrvalostní sportovci mívají často nižší hladinu tohoto proteinu.
Vzhledem k tomu, že leptin se vyskytuje také v mozcích myší, provedli kanadští odborníci pod vedením neurobioložky Stephanie Fultonové následný pokus:
U jedné skupiny myší uměle narušili signalizační mechanismy leptinu tak, aby hlásily nižší hladinu leptinu, než tomu bylo ve skutečnosti. Druhou skupinu hlodavců nijak nestimulovali. Všechny myši potom nechali běhat v kole.
A výsledek? Ti hlodavci, jejichž mozky hlásily nižší hladinu leptinu, než jaká ve skutečnosti byla, v běžeckém kole zdolali oproti kontrolní skupině dvojnásobnou vzdálenost.
Když si navíc později měli vybrat mezi komorou s běžeckým kolem a komorou se zamknutým, nepoužitelným kolem, vybrali si první možnost.
Závěry svého výzkumu zveřejnili kanadští vědci v odborném časopise Cell Methabolism. Ze studie podle nich vyplývá, že díky nižší hladině leptinu chtějí myši běžet dále – protože si to zjevně užívají.
Vedoucí badatelského týmu Stephanie Fultonová je přesvědčena, že toto poznání lze přenést i na lidi. Zdá se totiž, že nižší hladina leptinu u běžců hraje výraznou roli při euforii a radosti, které jsou spojovány s běžeckým raušem.
„Je logické, že lidé, kteří pravidelně a soustavně běhají – a mají tím pádem nižší hladinu leptinu – si svůj sport užívají a cítí se šťastní, když mohou zdolávat další a další kilometry,“ konstatuje časopis Runner’s World.
„Zároveň se ale může zdát velkým paradoxem, že něco, co způsobuje hlad, nás zároveň nutí běžet ještě dál – a pociťovat přitom ještě větší uspokojení.“
„Tato teorie ale z evolučního hlediska dává smysl. Když naši předci neměli co jíst, museli často zdolat velké vzdálenosti, aby našli nějakou potravu. Možná se právě tehdy vyvinul běžecký rauš, který pračlověka motivoval k tomu, aby vytrval a pokračoval v cestě za tolik potřebným jídlem.“
„Je důležité si uvědomit, že zjištění kanadských vědců neznamenají, že máte schválně běžet příliš daleko nebo příliš často nalačno. To byste si koledovali o kolaps,“ varuje však časopis Runner’s World.
Podle něj je důležité dodávat tělu tu správnou výživu, aby si mohl člověk běh opravdu užívat.
„Objev kanadských vědců zkrátka jen poskytuje vědecké vysvětlení pro to, proč se člověk po krátkém ranním běhu může cítit jako znovuzrozený.“
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
