Problémy malých nakladatelů a překlady velkých básníků

K dění na letošním Lipském veletrhu, jehož hlavním hostem byla Česká republika, se ve své glose nazvané Mít svý jistý a střílet do vlastních řad v literárních Reflexích vrací Tereza Semotamová. Česko-německého literárního prostoru se týká rovněž rozhovor se slavistou a komparatistou, profesorem slovanských literatur Ursem Heftrichem z Heidelbergu vedla v době jeho pražské rezidence podporované Českým literárním centrem Olga Stehlíková.

 Tereza Semotamová především ale hovoří o problémech malých nakladatelů na německém knižním trhu – které, jak vidno, nejsou nepodobné komplikacím v prostoru českém, a možná lze říci, že jsou univerzální: „dotisknout větší množství knih bývá pro malá nakladatelství složité, protože nikdo netuší, kolik se nakonec prodá. Proto dílo nejdříve nemohlo vůbec figurovat v bestsellerových žebříčcích, bylo okamžitě vyprodané,“ píše Semotamová o knize, která získala Lipskou knižní cenu v kategorii prózy. Tou je román Anke Stellingové Ovečky v suchu.

Bohemistika v Německu prospívá, ale pracovišť je stále méně

Profesor Urs Heftrich, který se badatelsky i překladatelsky zaměřuje na české, ruské a polské písemnictví a k jehož bohaté bibliografii patří například tituly věnované Gogolovi, Nietzschemu nebo Mandelštamovi, přeložil do němčiny mimo mnoha jiných také díla několika českých básnických velikánů: například Básně z koncentračního tábora Josefa Čapka či Zahradníčkovy Jeřáby. Především ale stojí za postupně realizovaným projektem čtrnáctidílného česko-německého vydání Sebraných spisů Vladimíra Holana, na němž pracuje edičně i překladatelsky od roku 2003. Projekt překladu Holanova monumentálního díla do němčiny tedy vede nejen edičně, ale řadu Holanových sbírek, Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš, Mozartiana a další, sám přebásnil. Zásadní díla české poezie zpřístupnil německojazyčnému publiku také ve své antologii Jeskyněmi slovníku z roku 2006, jež je reprezentativním průřezem vrcholy české lyriky. Kromě jiných ocenění získal Urs Heftrich také obnovenou Cenu Premia Bohemica pro rok 2017 za mimořádný přínos české literatuře v zahraničí, kterou z pověření ministra kultury uděluje Moravská zemská knihovna v Brně.

Poezii nelze přeložit, tu je nutné přebásnit

V rozhovoru s Olgou Stehlíkovou Urs Heftrich promluvil o současném stavu bohemistiky a literárního bádání v oboru česká literatura v německojazyčných oblastech: „Od té doby, co padla železná opona, u nás uzavřeli, tuším, asi třetinu všech slovanských ústavů.“. Přiblížil také, čím je mu blízká poezie Vladimíra Holana, kterou oceňuje zejména pro její různorodost a vývoj. Na téma šancí na prosazení současné české literární tvorby v globalizované Evropě podotýká: „Nakonec, myslím, že má šanci se prosadit, ale rozlišoval bych mezi očekáváním knižního průmyslu a trhu, který si vždy přeje, aby těch spisovatelů bylo co nejvíc, a mezi tím, co se nakonec prosadí. Já pevně věřím, že ta opravdová kvalita se prosadí. Jenže těch velikánů samozřejmě nebude mnoho.“

Urs Heftrich přiblížil vývoj české a německé poezie po roce 1990 v kontextu debatních večerů pořádaných Goethe Institutem v Praze. Rozhovor se zaměřoval rovněž na důležitost literární reflexe historických traumat. Jako odborník na Nietzscheho se Urs Heftrich rozhovořil o vlivu tohoto myslitele na české literáty a kulturní osobnosti: Masaryka, Klímu, Šaldu či Březinu a o současné podobě vztahu mezi filosofií a literaturou. Závěrečné otázky se týkaly toho, co je na české literatuře, v mezinárodním prostoru, výjimečné: „Já bych tvrdil, že žádná literatura jako taková není specifická, protože to, co literaturu nakonec dělá velkou a proč přežije staletí, je, že je dílem velkých osobností, individualit, že nakonec zůstává ten konkrétní přínos autora nebo autorky.“