Pro mě jsou knihy nespornou součástí života, říká Veronika Lazorčáková

„Můžu s knihami utéct, odpojit se, v duchu s nimi debatovat, snít, hledat, ztrácet se, objevovat,“ říká herečka Veronika Lazorčáková a právě v tom spatřuje jejich podstatu. „Vyvolávají otázky, mluví se mnou, rozporují realitu, ohýbají ji, anebo ji naopak popisují tak přesně a takovým jazykem, že ve mně vyplní veškerý prostor.“ V dětsví ji provázely knihy Jiřího Trnky, Václava Čtvrtka, Jiřího Žáčka či Daniela Defoea, Enid Blytonové a Astrid Lingrenové, o něco později žánr fantasy a zvláště Andrzej Sapkowski. Díky studiu na česko-francouzském gymnáziu se před ní otevřel frankofonní literární svět (Camus, Sartre, Aragon, Breton, Apollinaire, Eluard, Tzara), ale k jejím velkým zálibám patří třeba i literatura jihoamerická (Cortázar, Llosa, Bolaño, Liniers). Intenzivně se s literárními díly setkává i při divadelní a rozhlasové práci nebo při nahrávání audioknih. „Obecně jsem přesvědčená, že četba na veřejnosti – ať už autorská, nebo ta interpretovaná – má velký smysl a úžasné kouzlo.“