Příliš hlučná samota. Vynikající dramatizace klíčové novely Bohumila Hrabala

17. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy
Prodlouženo do 13. 8.
Spisovatel Bohumil Hrabal před svou chatou v Kersku

Černogroteskní příběh z 2. poloviny minulého století o kráse výstředních podivínů a smrtelné lásce člověka Hanti ke světu knih a umění. Novelu Bohumila Hrabala uslyšíte v rozhlasové „rekonstrukci“ inscenace brněnského Divadla U stolu. Kromě Jana Kolaříka (Hanťa), Pavla Zatloukala (Šéf), Martiny Krátké, Kateřiny Dostalové a dalších účinkuje ze záznamu i samotný Bohumil Hrabal. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Scénář a režie: Ivo Krobot
Osoby a obsazení: Hanťa (Jan Kolařík), Šéf (Pavel Zatloukal), Mančinka, 2. cikánka (Kateřina Dostalová), 1. cikánka (Martina Krátká), Šmoranc (Michal Dalecký), 1. muž, Profesor, Strýc (Miloš Černoušek), 2. muž (Michal Bumbálek), F. Šturm (Vladimír Hauser), Sochař (Petr Oslzlý). Bumbálek), F. Šturm (Vladimír Hauser), Sochař (Petr Oslzlý)
Dramaturgie: Tomáš Sedláček
Hudba: Zdeněk Kluka
Natočeno: v brněnském studiu Českého rozhlasu v roce 2011

Když Bohumil Hrabal dokončil v roce 1976 rozsahem novelu, obsahem román Příliš hlučná samota, bylo mu dvaašedesát. Když se hrabalovský dramatizátor a režisér Ivo Krobot v roce 2010 ujal v brněnském Divadle U stolu dramatizace a inscenace příběhu lisovače starého papíru Hanti, bylo mu také tolik. Náhoda? Rozhodně ne!

Přitom část hanťovské životní zkušenosti, totiž nucenou spoluúčast na ničení vlastního milovaného světa, měl Ivo v té době už za sebou: Za účast na nepovolené akci strávil v roce 1971 několik měsíců na Borech a v tamní knihárně vyřezával několik divadelních kapitol z čerstvě vytištěného devátého dílu Československé vlastivědy – jednu z nich napsal Krobotův milovaný teatrolog a učitel Bořivoj Srba. I tahle okolnost vedla B. Hrabala k tomu, že tehdy mladičkému režisérovi udělil svůj souhlas k inscenaci knihy, o níž svého času Pařížan Petr Král v Le Mondu výstižně napsal, že je to dílo, v němž Hrabal nejméně slovy řekl nejvíc.

Nejméně slovy říci nejvíc

Problém, s nímž se Ivo Krobot musel vypořádat především, byla forma Hrabalova vyprávění – v knize je ztvárněna jako monologický výpovědní proud rozdělený do osmi částí (jistě se tu režisérovi hodily zkušenosti z dramatizace Tanečních hodin pro starší a pokročilé (Divadlo Husa na provázku) a Rozvzpomínání, jak nazvali s P. Oslzlým v roce 1985 scénickou podobu románu Obsluhoval jsem anglického krále (po dlouhá léta na repertoáru DHNP!). Převést reflexivní Hanťovu výpověď do dramatického tvaru na scéně pomáhali Jan Kolařík jako Hanťa, Pavel Zatloukal jako jeho Šéf, v epizodních rolích herečky Martina Krátká a Kateřina Dostalová, Michal Bumbálek, Cyril Drozda a další. Hudbu složil rocker Zdeněk Kluka a do představení vstupuje vlastním autentickým hlasem i sám autor: Bohumil Hrabal. To všechno a trvalá životnost hanťovského tématu rozhodlo pro vytvoření rozhlasové verze, či spíše rekonstrukce divadelní inscenace.

Krobotova scénická verze Příliš hlučné samoty zákonitě přišla o mnoho vizuálních akcí, dílem opuštěných, dílem nahrazených prostředky zvukovými. Na své si proto při výrobě přišel nejen Zdeněk Kluka, ale také produkce – režisér žádal dětský sbor, jenž by zapěl dnes už pozapomenutou pionýrskou píseň J. Stanislava a O. Rambouskové Zní zpěv a smích náš po kraji (děkujeme vedoucí a dětem z pěveckého kroužku ZŠ a MŠ Staňkova Brno) a pochopitelně i zvukový mistr Lukáš Dolejší. A především – součástí Krobotovy rozhlasové Samoty jsou i vstupy autentického čtení B. Hrabala.

Zůstat sám sebou v proměnách světa

O co nám šlo? Přenést poetiku Hrabalovy prózy do živého rozhlasového tvaru a přitom nepoškodit smysl groteskně donkichotského příběhu muže ze společenského dna, jehož práce i záliba v knihách tvoří jeden pól košaté zpovědi, na níž jsou navlečeny korálky epizod jeho lásek, rodinných vzpomínek, styků s vědci, vyhozených z ústavů k práci kanálníků, návštěv poloslepého badatele sbírajícího divadelní recenze z tisku 30. let minulého století i kamarádů z hospody. Hanťova důkladná pomalost, věčně přivádějící k šílenství jeho Šéfa, vytrvalé hledání životní pozice mezi mladým rozhorleným Ježíšem a rezignujícím Lao-c´v groteskních i krutých obrazech, nemá ovšem v povrchně rychlém světě modernity žádnou naději, jenom čest. Obrana svobody být sám sebou v proměnách světa je nakonec trvalým tématem moderní doby. Snad zaujme ty, kdo se nechají přilákat k poslechu nenapodobitelným zpěvem Josefa Čečila ve staré Hašlerově písni Vltavo, Vltavo, do níž je rozhlasová verze Krobotovy inscenace zasazena jako do patinovaného rámu.

autoři: Tvůrčí skupina Drama a literatura , Tomáš Sedláček
Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová