Příběhy obyčejného hovadství podle Kolečka a Svobody - recenze kladenské inscenace

02348426.jpeg
02348426.jpeg
Jistě ne náhodou připomene název hry před pár lety populární Příběhy obyčejného šílenství Petra Zelenky.

Zatímco tehdy v něm autor představil charaktery podivně vyšinutých jedinců, Kolečko se Svobodou ve svých Příbězích obyčejného hovadství ukazují „úplně normální chlapy", jejichž zálibám a úchylkám s nadšením přitakají všichni muži v publiku, zatímco ženy si potvrdí svůj názor na nepochopitelnost a dětinskost mužského světa. Společné pochlastávání a infantilní sledování seriálu Teletubbies v mužském sharu se sice může zdát příjemným únikem před světem venku, ale naše pánská trojka si přece jen občas uvědomí, že to tak úplně v pořádku není. Následně začnou řešit otázku „Proč musí jejich ušlechtilá duše žít v těle takového hovada?" a rozhodnou se vydat do lůna přírody, beskydských hor, aby se tu napravili. A máme tu novodobou moralitku o sporu duše s tělem. Tělesné potřeby válcují jakékoli vznešené úmysly, a dušičce symbolizované holčičkou v bílých krajkových šatičkách nezbývá než se bojácně krčit v smradlavém pokojíčku těla.

Znovu se ukázalo, že Kolečko potřebuje svého Svobodu, jinými slovy, jeho texty si žádají spřízněnce, který dokáže s archeologickým nadšením vyhrabat z textu, na první pohled banálního, hravý, leč smysluplný příběh o velkém chlapském přátelství a zprostředkovat originální způsob myšlení, ženám nepřístupný. Je to opravdu povedená pánská trojka. Tomáš Petra Pěknice je zmítán vášní pro nádherná prsa své cudné přítelkyně a starostí o velikost svých varlat, televizní hvězda Jakub Štěpána Benoniho zas neustále řeší přítomnost neznámých dívek ve své posteli, zatímco jejich guru Norbert alias Bůh Tomáše Petříka se s filozofickým nadhledem poměrně příjemně prochlastává k smrti. Žilo by se jednoduše, nebýt žen, věčných pokušitelek. Každá z nich je tak trochu madonou, idolem, ale zároveň praktickým materiálem pro mužské uspokojení. Co si s nimi počít, když Jana (Lenka Zahradnická), majitelka nejkrásnějšího poprsí na světě, je Dítě boží a duchovní spřízněnost považuje za vrchol vztahu, Veronika Jízdná, „dobře sjízdná" (Šárka Opršalová), zase příliš naivní, nevinná oběť otce zvrhlíka, a paní doktorka (Zuzana Mixová), korektní ironická odbornice se při mejdanu mění v nadržený sexuální tank? Jinými slovy, Kolečko se Svobodou nešetří ani jednu stranu, a nadsázka fuguje tak, že se ani jedna strana neurazí. Všichni tři pánové si totiž svých rolí zjevně užívají, a svou energii přenášejí do hlediště. Celá komedie má švih, vtip, je propletena gagy a chytlavými písničkami (hudba Jan Zrzavý), takže se většina publika velmi dobře baví.

Tato taškařice má ale bonus navíc. Pod vším tím smíchem se nenápadně dotýká nepříjemných věcí, které prorůstají společností. Diagnostikuje a pojmenovává nešvary a noční můry dnešní doby. Komplexy méněcennosti, neschopnost komunikovat s druhým pohlavím, sex jako náhražku opravdového vztahu, pohodlné úniky z reality, nejrůznější závislosti, domácí násilí, ale i pochybné sektářské návody na štěstí. Hovadství je pro autory jedinou možností, jak existovat v tomto světě, neboť - jak konstatují hrdinové - na hovadství je Bůh i myslivec (tedy ďábel) krátký. Varování na závěr - mládeži do osmnácti let nepřístupno, pruderní diváky by pak sledování tohoto kousku mohlo silně pohoršit. Ale na to jsme u Petra Kolečka a Tomáše Svobody zvyklí.