Příběhy o svobodě, snění a právu na vlastní názor. Vycházejí dvě novely Trumana Capoteho

12. listopad 2019

Luční harfa a Snídaně u Tiffanyho patří k nejvýraznějším textům, které americký prozaik Truman Capote napsal v průběhu 50. let. U příležitosti dvou životních výročí autora je teď znovu vydává nakladatelství Kniha Zlín / Albatros Media v netradičním grafickém pojetí.

„V srpnu uběhlo 35 let od Capoteho úmrtí, v září by pak tento autor oslavil 95 let od narození. Loni se do oběhu znovu dostala práva na jeho tituly, což byla ideální příležitost něco podniknout. Nebyl bohužel prostor na nové překlady, a proto jsem volila cestu nového, graficky zajímavého a výtvarně poutavého vydání,“ vysvětluje odpovědná redaktorka obou titulů Jitka Hanušová. Na otázku, proč se rozhodla uvést znovu v život právě tyto dva Capoteho texty, odpovídá: „Bylo jasné, že vzhledem k aktuální situaci předimenzovaného knižního trhu bude třeba začít nějakým tahákem, takže Snídaně u Tiffanyho byla jasná volba. Luční harfa je pak moje oblíbená novelka, která je nadčasová.“

Truman Capote: Luční harfa, obálka knihy

Život, který nezapadá do společenských představ

V Luční harfě, kterou Capote vydal v roce 1951, vytvořil lyrický příběh z amerického Jihu, v němž se nesourodá pětice mladých hrdinů rozhodne žít na stromě. Očima jednoho z nich pak sledujeme, jak důležité je jít si za svým a nenechat se omezovat zkostnatělými poměry. V autobiografickém textu se autor vrací do svých chlapeckých let, která po smrti rodičů trávil v podivínské domácnosti svých tet, tiché a romantické Dolly a podnikavé, leč diktátorské Vereny. Hlavní postava jeho novely, dospívající Collin, si samozřejmě víc rozumí se svobodomyslnou Dolly, která miluje přírodu a vyrábí podle starého cikánského receptu úspěšný léčivý preparát: „Text, podobně jako řada Capoteho jiných textů, je velmi lyrický, jedná se o něžně nostalgické vzpomínání na dětství. Jde o zcela nadčasový příběh o svobodě, snění a právu na vlastní názor, což mi v dnešní době přijde aktuální čím dál víc,“ vysvětluje Jitka Hanušová. „Na konci příběhu pak dojde k dramatickému střetu dobra a zla, fantazie a dogmat, pravidel a nezávislosti, což je symbolika věčná.“

Truman Capote: Snídaně u Tiffanyho, obálka knihy

Neposedná hrdinka s žízní po životě

V Snídani u Tiffanyho, úspěšně zfilmované na začátku 60. let (1961), pak Capote vypráví o osudech mladé dívky, která sní svůj americký sen o bohatství, a stále víc se při tom zaplétá s mafií. Příběh mladé dámy, pro kterou je New York rájem i klecí zároveň, se stal vedle reportážního románu Chladnokrevně (1965) jedním z nejpopulárnějších autorových děl. „Otázkou je, do jaké míry se tato novela stala populární díky filmu s Audrey Hepburnovou v hlavní roli. Přestože hlavní téma je dost smutné a je v něm obsažená melancholie, jedná se o hravý, rozverný příběh s neposednou hrdinkou. Jako hlavní téma v knize opět zaznívá silná touha po životě podle vlastních představ. Hlavní hrdince se to ale přes všechny kroky, které dělá, nedaří,“ konstatuje Jitka Hanušová.   

Truman Capote: Luční harfa, ukázka z knihy

Nový háv pro starší překlady

Obě novely, které vycházejí ve starších českých překladech, dostaly atraktivní výtvarnou podobu, pod kterou se podepsala grafička Tereza Králová: „Chtěla jsem, aby nová vydání byla vizuálně poutavá, a jejich formát byl pro čtenáře příznivý. Proto dostaly čtvercový tvar. Oba texty jsou provedeny v hnědé, každý z titulů pak dostal jinou, výraznou přímou barvu. Snídaně u Tiffanyho oranžovou a Luční harfa chrpově modrou. Tereza Králová si pak vyhrála i s výtvarnými prvky uvnitř,“ uzavírá Hanušová.

Truman Capote: Snídaně u Tiffanyho, ukázka z knihy
Spustit audio